Český velikán Magor

Fotky vlasatého, ošuntělého Ivana Jirouse, které po jeho nečekané smrti dominovaly titulním stranám českých deníků, možná v leckom vzbuzují pochyby, zda tohle skutečně má být jedna z nejvýznamnějších postav české novodobé historie. Tady je příběh, který to vysvětluje.

Na koberci s Padrtou

Píše se rok 1960 a v Humpolci na Vysočině žije šestnáctiletý obrýlený mladík, který se nápadně odlišuje od svého okolí. Oblečený v černých manšestrácích a roláku vyráží s psacím strojem v tašce za město do staré rozvaliny zvané Brancourov, kde kdysi stála jakási tvrz a ještě dříve prý pohanské pohřebiště a kde on nyní v tichu neúnavně přepisuje díla světových literárních klasiků. Třeba téměř celé dílo Kafky. Opisy v té době velmi těžko přístupné literatury pak rozdává známým. Na humpoleckém gymnáziu, kam dochází, má za sebou založení recesistického sdružení spolužáků Výbor pro pobuřování veřejnosti a po škole se také ví, že když do Humpolce zavítali z rozhlasu natočit něco o místní mládeži, Ivan Jirous jim do mikrofonu prohodil, že v Humpolci je „hrozná nuda a náměstí má tvar čtverce, takže se ani nedá chodit dokola“.

Psát o tom, jak zvládal školu, nemá moc smysl. Jirous tehdy všechny kolem sebe přesvědčuje, jak je ve svém intelektuálním vývoji napřed. „Velmi brzy upoutal mou pozornost svými neobyčejně nadprůměrnými znalostmi a zájmem,“ vzpomíná jeho gymnaziální učitelka češtiny Hana Komrsová. „Taky chtěl diskutovat, ověřovat si své názory, konfrontovat je s někým. V té chvíli…