Nepytlačíme, jen nabízíme pomoc těm, kteří plánují z USA odejít. Chceme, aby věda zůstala globální

Právě jste se vrátil z USA. V San Francisku, Los Angeles a ve Washingtonu jste diskutoval s vědci, politiky i se zástupci tamních univerzit bojujících o nezávislost. Jaká tam je situace?

Nikdy jsem zámořské kolegy neviděl tak znepokojené a zastrašené. Vládne tam pesimistická a depresivní nálada, která je jinak pro USA netypická. Univerzity se na krizových zasedáních připravují na situace, jakou jsme nyní zažili na Kolumbii, kde Donald Trump stanovil podmínky pro další vyplácení grantů. Je tu velký tlak ze strany politiků – ale existuje i tlak zevnitř, aby se univerzity bránily důrazněji. A samozřejmě je v tom všem přítomný také emocionální tlak, protože jsou ohrožena pracovní místa matek a otců.

Harvardova univerzita v pondělí odmítla splnit dalekosáhlé požadavky Trumpovy administrativy. V důsledku toho Harvard přišel o miliardy z federálních financí. Překvapilo vás, že je první univerzitou, která odolala vnějšímu tlaku?

Jsem rád, že téměř 400 let stará univerzita takhle zareagovala. Mnoho lidí doufalo, že se její nové vedení právě takhle zachová. Koneckonců, po loňské rezignaci své prezidentky Claudine Gay přijala univerzita opatření, která měla zajistit, aby na akademické půdě nedocházelo k diskriminaci. To také uvedli právníci Harvardu: dali najevo, že vláda překračuje pravomoci a musí respektovat základní hodnoty a práva univerzity. Harvardova univerzita má v akademickém systému zvláštní úlohu. Má největší nadační jmění, jež přesahuje 50 miliard dolarů, a tudíž značnou finanční nezávislost. Proto k Harvardu všichni vzhlížejí.

Dokážete na základě aktuálních zkušeností říci, jestli je tenhle boj strategií, která se může vyplatit? Nebo je v tuto chvíli cena příliš vysoká?

Dovedu si představit, že odpor může mít smysl. Nikdo však nedokáže předpovědět, zda se vyplatí. Otázka spíše zní: jaká je alternativa? Pokud ustoupíte, objeví se další požadavky. Ustupování s sebou navíc nese i značné riziko a poškození pověsti. Případ Kolumbie ukázal to, co jsem říkal: že tlak na vedení univerzit je značný i zevnitř. A je jasné, že škody způsobené rezignací na základní hodnoty jsou velké. A v této napjaté situaci se domnívám, že Harvard učinil správné rozhodnutí.

Zdá se, že po jasném odporu mnozí toužili. Vyvolá to nyní vlnu odporu ze strany univerzit?

V USA jsme opakovaně slyšeli a společně diskutovali o tom, že teď je důležité, aby se vedoucí představitelé univerzit spojili a definovali společnou červenou linii. A skutečnost, že se proti požadavkům politiků postavil Harvard, mnohé povzbudí.

Jak se může konflikt mezi americkou vládou a univerzitami ještě vyhrotit?

Neočekávám, že se snadno vyřeší. Přístup nové vlády je v tomhle strategický. Bude se držet svých cílů, mezi něž patří i potlačování výchovy ke kritickému myšlení. Proto nejde jen o konflikt s univerzitami. Jde spíše o budoucnost demokracie jako celku.

V devadesátých letech jste byl mladým vědcem na Stanfordu. V čem byla tehdejší Amerika jiná?

Na Stanfordu jsem zažil optimismus, životní pocit, že nic není nemožné. Pokud se něco zdá technicky neproveditelné, stačí vyvinout novou technologii, která to umožní. Tohoto amerického ducha jsem svým kolegům nyní připomínal. A cítil jsem, že to potřebovali slyšet.