Šídlo, Halík, Hůlová a další – velká anketa: Jaký premiér byl Petr Fiala  

Jindřich Šídlo, komentátor: Když britský premiér a lídr konzervativců John Major v roce 1997 drtivě prohrál volby, zavolal mu jeho přemožitel, labourista Tony Blair a řekl mu: „Historie vás bude hodnotit příznivěji.“ Částečně se to splnilo – aspoň v seriálu Koruna je Major vykreslen v zásadě sympaticky. Podobné to může být s Petrem Fialou. Ovšem patrně až dlouho poté, co mu i jeho vlastní voliči zapomenou, že se díky jeho vládě k moci velkolepě vrátil Andrej Babiš. (Pokud se to stane.) Když jste premiérem za ODS, můžete být hrdý i na samozřejmosti. Třeba že vám vláda nepadne uprostřed volebního období jako Topolánkovi a Nečasovi. (Nebo i jako Klausovi v případě jeho druhého kabinetu let 1996–1997.) Nebýt Pavla Blažka, jehož si ovšem Fiala zvolil za svého nenahraditelného muže, se ministrům za Spolu v zásadě vyhýbaly velké skandály, vláda se nehroutila každé úterý a až na odchod Pirátů držela pospolu. Jako samozřejmost se nám ale nejspíš už zdá něco, co vůbec samozřejmé není: Fialovo osobní angažmá v pomoci Ukrajině, kdy neváhal ani vteřinu a jako první západní lídr odjel do Kyjeva. Češi stáli díky Fialově vládě po celou dobu na správné straně a už to stačí, aby si Fiala zajistil místo v galerii premiérů, za něž není třeba se stydět. Není tam úplně narváno.

Apolena Rychlíková, šéfredaktorka Pagenotfound.cz: Kdybych měla vybrat jedno jediné slovo, které dle mého charakterizuje Petra Fialu coby premiéra, řekla bych „odpojený“. Jen těžko si vybavit předsedu vlády, který by v tak krizových časech působil natolik odděleně od zbytku země a problémů lidí, kteří v nich žijí. Je to o to paradoxnější, že Fiala v mnoha momentech uměl ukázat cit i autentičnost, umí sám být dobrým řečníkem a bezesporu je to člověk, který pro politiku obětoval hodně. Sám však coby profesor politologie musí vědět, že na to se historie neptá. V praktické sféře se projevoval nedostupně a neempaticky. Po celou dobu výkonu jeho mandátu bylo vidět, že ho víc zaměstnává udržení (nakonec kvůli lapsu Ivana Bartoše nezdařené) pětikoalice a práce na přežití projektu Spolu. Vedle své premiérské funkce si klidně dál držel malý úvazek na Fakultě sociálních studií MU, jako by si k výkonu nejdůležitějšího muže v zemi vlastně jen tak odskočil. Přes fasádu jeho marketérů, zarytě pravicových a soudě dle výstupů jeho PR týmu přesvědčených o Fialově výjimečnosti i o tom, že má coby premiér vždy pravdu, přestal být vidět jako člověk. Jeho vláda byla nepopulární ne proto, že špatně komunikovala, jak se s oblibou a trochu omluvně říká. Ale proto, že dělala špatná rozhodnutí. V nichž až s parodickou umanutostí replikovala strojové poučky thatcherovského neoliberalismu, aniž si všimla, že žijeme ve zcela jiné době na zcela jiném místě. To vše pod fasádou „hodnotově správné“ politiky, která však nedbá ani na data, ani na potřeby lidí v zemi - a ani na to, jak se k zásadním globálním otázkám (genocida v Gaze) staví část našich západních spojenců. V tom je vlastně největší Fialova tragédie: možná to osobně necítí, ale zvenku se zdá, že propadl pocitu nepostradatelnosti. V politice je to časté. Ale u Petra Fialy je tento vlastní dojem ze sama sebe vidět až moc. Výsledek? Izolovaný premiér vytvořil izolované Česko. 

Josef Středula, předseda ČMKOS: Čtyři roky Petra Fialy byly ve znamení krizí – války, energetické krize a inflace. V řadě okamžiků vláda dokázala držet kurz a dát lidem pocit bezpečí. Zahraničněpolitické ukotvení Česka obstálo. To velmi oceňuji. Z pohledu pracujících ale bohužel chyběly jiné kotvy: předvídatelnost a sociální dialog. Rozhodnutí o veřejných financích, daních, odvodech a pravidlech práce přicházela pozdě, ne vždy s dostatečným vyjednáváním a s krátkou přípravou. Důsledkem byla nejistota ve firmách i v rodinách. Konsolidace veřejných financí dopadla víc na zaměstnance a veřejné služby než na velké zisky. Platy a mzdy sice rostly, ale pomaleji než očekávání a drahota. Minimální mzda se posouvala bez jasné trajektorie. Mnoho profesí, zejména ve veřejném sektoru, zůstalo podhodnocených. Za nezvládnutou pak považujeme vysokou inflaci. Co z toho plyne pro příští období? Potřebujeme partnerství, ne přetlačování. Dohodnutá pravidla pro růst platů, mezd a minimální mzdy, stabilní nastavení daní a odvodů, investice do bydlení, vzdělávání a inovací, posílené kolektivní vyjednávání a férové odměňování. Když se vláda, odbory a další sociální partneři potkají u stolu včas a s respektem, vyhraje celá společnost. Respekt k práci není náklad, je to podmínka prosperity.

Zuzana Szabó Lenhartová, ředitelka Hnutí DUHA: Když Petr Fiala s premiéry Polska a Slovinska krátce po napadení Ukrajiny jako první takto vysoce postavení státníci přijeli do Kyjeva, pocítila jsem na chvíli hrdost a naději, že česká vláda pod jeho vedením bude stejně odvážná i v domácí politice. V té se mu však velké a odvážné kroky spíše nedařily. V tématu mně blízkém, ochraně životního prostředí, vzbudila jeho vláda mnoho očekávání. V programovém prohlášení vlády se mluvilo o obnově lesů, ochraně krajiny, lepší péči o půdu, ale i zásadních změnách v energetice. Část z toho se podařila – třeba nastartovat rozvoj obnovitelných zdrojů i komunitní energetiku nebo vyhlásit CHKO Soutok. Velkým zklamáním je ale neprosazení nového národního parku na Křivoklátsku nebo novela lesního zákona, která místo slibovaného, přírodě bližšího hospodaření otevřela cestu výsadbě smrků na nevhodných místech. Podobně Fialova vláda ustoupila i v ochraně zemědělské půdy a nedokázala prosadit zálohování nápojových obalů. Petra Fialu tak po čtyřech letech vlády vnímám spíše jako premiéra promarněných nadějí.  

Petros Michopulos, autor podcastu Kecy a politika: Petr Fiala má při hodnocení své práce jednu obrovskou výhodu. Každý, kdo se bude dívat na čtyři roky jeho vlády, se nevyhne tomu, že hlavním kritériem nebude to, jakým on sám byl předsedou vlády, ale kdo horší by jím mohl být. Kombinace těchto dvou pohledů vyznívá vždy ve prospěch Petra Fialy a jeho vládnutí. Pokud bychom odhlédli od horších možností a hodnotili bychom odděleně jenom jeho vládu, nevyšel by z toho zase tak dobře. S výjimkou zahraniční politiky a s výhradami i obranné politiky je zbytek jeho mandátu vlastně z velké části přešlapování na místě. Jisté zamrznutí a udržování statu quo vychází z charakterového a lidského nastavení Fialy. Je to, ač se tak před volbami v roce 2021 moc neprezentoval, v podstatě velmi konzervativní politik i člověk. To se výrazně projevovalo v jeho stylu koaličního vládnutí, kdy odmítal jakékoli větší personální změny, většinu témat se snažil zdlouhavě řešit nebo vysedět, a to vedlo k deziluzi z neakčnosti u velké části jeho voličů. Jeho snaha za každou cenu dovládnout, v minimálně pozměněném složení vlády, vedla u jeho voličů k pocitu neakčnosti a strnulosti, což byly přesně věci, které asi od „své vlády“ nečekali. Na jeho vládnutí by se asi nejvíc hodilo parafrázované motto prvorepublikových šrámkovských lidovců: „Moc jsme toho neprosadili, ale zase jsme toho málo pokazili a spoustě špatných věcí jsme zabránili.“ Jestli to bude jeho voličům stačit a znovu budou chtít zabránit „tomu horšímu“, uvidíme za pár dnů.  

Michal Stehlík, historik: Petr Fiala je příkladem politika, kterého od počátku mnozí podceňují. I ve chvíli, kdy se stal premiérem, zaznívalo, že je to vlastně akademik, že je nevýrazný atd. Bezesporu asi nesplňuje představy alfa samce v čele vládního kabinetu, přesto jako předseda vlády osvědčil mnohé, co činí politika politikem. Nechci teď hodnotit výkon vlády samotné, to je jistě otázkou politických a názorových preferencí. Ale předseda vlády, který má od počátku na starosti kabinet složený z pěti různých stran, nehledě na rozdílné tábory ve vlastní straně, musí podat mimořádný výkon. Politika jako umění možného je právě to, co se Petru Fialovi patrně dařilo a daří. Navíc, v konkrétních krocích čitelných postojů na mezinárodním fóru prokázal jasně, že umí také říkat jasné „ano, ano – ne, ne“. Samozřejmě, pokud je daností kabinetu pět stran, množství energie vydává na samotné fungování své vlády vzhledem k vnitřním rozdílům a pnutím. V každém případě je to z mého pohledu především „autentický“ premiér, který prokázal, že vládu lze vést bez bouchání do stolu, populistických výkřiků a mediálního ohňostroje. Samozřejmě zůstane otázkou, zda to v nynější populistické demokracii není typ premiéra starého střihu. 

Petra Hůlová, spisovatelka: Na tuto otázku lze těžko odpovědět bez toho, že bychom se ptali na politiku ODS. Ta mi nikdy nebyla blízká. Jak ta týkající se našeho zdraví a přežití, zastarale tzv. životního prostředí, tak ta sociální. ODS hlásí: „Teď je čas stát na té správné straně.“ Aha, a předtím na to čas nebyl? A na co byl? Na bitcoiny? (Tuhle kauzu dodnes nechápu a mám nepříjemný dojem, že přesně to byl úmysl.) Otázka spokojenosti s premiérem Petrem Fialou však není jen záležitostí politiky ODS, ale celého volebního systému, který v rámci zprivatizovaného veřejného prostoru už dávno nemá co dělat se svobodným rozhodovacím procesem informovaných občanů, bez kterého se demokracie nekoná. Věřím, že se ještě dožiji toho, až si opět, jako ve starověkém Řecku, budeme své zástupce losovat, takže podmínkou úspěšné kandidatury nebudou miliony na marketing a někdo na postu Petra Fialy, správně předseda „správy“, nikoli „vlády“, bude nosit brýle, které se mu doopravdy líbí, a ne takové, o nichž předpokládá, že na nás udělají dojem.

Ivan Pilný, bývalý ministr financí za ANO: Výkon vlády a premiéra Petra Fialy je pro mne velkým zklamáním. S jasnou většinou koalice ve sněmovně jsem očekával zásadní reformy důchodů, zdravotnictví, redukci státní správy díky masivní digitalizaci, odstranění zbytečných zákonů a ve výkonu veřejné a státní správy zaměnit kvantitu (počet úředníků) kvalitou. Možná ne kroky revoluční, ale jasně a konkrétně směřující k těmto cílům. Petr Fiala fungoval jako moderátor vlády udržující ji při životě, nikoli jako její lídr s jasnou vizí. Netransparentnost při tvorbě státního rozpočtu, šachy s veřejnými financemi, mizerná komunikace vlády neschopná vysvětlit a obhájit svoji činnost byly průvodní jevy. Neschopnost včas a razantně obhajovat zájmy České republiky v Bruselu se nám už teď a v budoucnosti vymstí. Ano, ve vládě bylo pět subjektů, těžko hledat shodu, ale nelze ji nahradit údržbou, funkci premiéra si představuji jinak. Shrnuto a podtrženo, promarněná šance, kterou bude obtížné znovu adresovat. 

Ivan Gabal, sociolog: Český premiér musel najít odpověď na agresi Ruska. A našel ji. V organizaci evropské podpory, sankcí, vyproštění se ze závislosti na ruských energetických zdrojích, v pomoci prchajícím Ukrajincům. Fialovu cestu do Kyjeva, s polským a slovinským kolegou, mám za historickou. Mezi prvními jsme dodali zbraně a udrželi kurz po celé období. Schopnost vlády udělat z těchto výkonů zdroj soudržnosti české společnosti a parlamentní spolupráce ovšem zaostala. Zda z Fialovy skromnosti nebo malé razance, nevím. Prosadil korekci důchodového systému. Akceptoval návrh korespondenční volby. Z nikoli racionálních důvodů zablokoval debatu o euru, nepřiměl koaliční partnery k reformám zdravotnictví, nákladného systému samospráv, nefunkční regulace trhu a veřejných soutěží. Nekorigoval chyby v rezortu školství výměnou ministra. Rozsah modernizačních kroků zůstal málo ambiciózní. Jako předseda ODS měl Fiala obtížnou pozici v čele pětikoalice. Vyloučil Piráty po zpackání digitalizace. Ta se však ukazuje jako hlubší zaostání státu. Nečelil chybám v preciznosti a deficitu rozpočtu, byť zadlužením jsme evropsky podprůměrní. Zavírání očí ke kiksům spolustraníků málem přivodilo pád vlády v bitcoinové aféře. Nedostatek manažerské tvrdosti je i v toxickém konfliktu ministryně obrany s vedením armády. Nedbalý přístup převážil v obraně vůči ruské informační válce proti Česku. Celkově dávám kladné hodnocení za udržení geopolitické stability a západního kurzu. Nedostatek odvahy v domácím prosazení této agendy nám může přinést geopolitické rozkolísání a nástup antisystémových stran k moci ve volbách a v příštích letech.

Johana Nejedlová, výkonná ředitelka spolku Konsent: Petr Fiala nastoupil s příslibem, že bude hrází proti populismu a obnoví důvěru v demokratické instituce. Jeho vláda ale v řadě ohledů dál rozevírala nůžky mezi těmi, kdo se cítí opuštěni, a těmi, kterým se daří. To posílilo přesně ta antisystémová hnutí, která měla vláda oslabit. Ani v oblasti kterou sleduji nejpečlivěji, rovnosti žen a mužů, se nekonal výrazný pokrok. Brzy po nástupu vlády se řešilo obsazení poradních orgánů MPSV lidmi z protipotratového hnutí. Místo tolik potřebného rozšíření kapacity školek pro dvouleté a tříleté děti vláda nabídla pouze koncept „sousedského hlídání“, o který je mizivý zájem. Úředníci dokonce dostali pokyn zastavit práce na transpozici směrnice o transparentnosti v odměňování, která má pomoci snížit rozdíly v platech žen a mužů. Zanedbávání výživného už nebude trestné, což může mít negativní dopad na samoživitelky. Z pozitiv prošla redefinice znásilnění v trestním zákoníku, zákon o domácím násilí a zákaz fyzických trestů. Ani jedna z těchto novel však nevzešla přímo od vlády. Byly výsledkem usilovné práce občanské společnosti a jednotlivých poslanců a poslankyň napříč politickým spektrem. Istanbulskou úmluvu vláda schválila, k projednání ve sněmovně ji ale nepustila. Celkový výsledek je tak pro mne spíše zklamáním, které je umocněno obavou o další budoucnost Česka.

Tomáš Halík, kněz: Petra Fialu považuji za vzdělaného a charakterního politika, který nás dobře reprezentuje v zahraničí. Oceňuji noblesu, s kterou snáší hulvátství a obstrukce destruktivních opozičních stran i podrazy z řad Klausových pohrobků ve vlastní straně. Po Babišově permanentním lhaní, totálním selhání v době covidu a ekonomickém poškozování státu nezodpovědnými populistickými kroky byl Petr Fiala nadějným příkladem odlišné politické kultury. Vážím si jednoznačnosti jeho prozápadní orientace a osobní statečnosti při první cestě demokratických státníků do napadené Ukrajiny. Nesouhlasím s jeho nekritickou podporou izraelské politiky, oddalováním tolik potřebného přijetí eura a nevyužitím vzácné možnosti vyměnit ministryni obrany za kompetentní osobu. Pokud by na Fialovo místo v době mezinárodní nestability a reálné hrozby vojenské expanze Ruska usedl chaotický představitel populistického ANO a otevřel dveře politikům proruských extremistických stran, znamenalo by to ohrožení státu, které nesmíme riskovat. Nesmíme dopadnout jako Slovensko a Maďarsko.

Otto Eibl, politolog: Nakonec na něj budeme vzpomínat v dobrém. Kvality Petra Fialy vyniknou zejména ve srovnání se zbytkem české politické elity (čest výjimkám). Co jej charakterizuje? Slušnost, zásadovost a odvaha. Fiala není křikloun a člověk laciných gest. Politiku nedělá proto, aby se každému zavděčil a vyhověl okamžité poptávce voličů, ale protože ji chápe jako službu. Obsahově je předvídatelný, víme, co od něj můžeme čekat. To je v současném vulgárním pojetí fanouškovské politiky ze sociálních sítí vzácný jev. Bez větších, na veřejnosti viditelných konfliktů dokázal vytvořit a udržet bezprecedentní spojenectví tří stran. I proto si vydobyl respekt a pověst spolehlivého partnera, byť se zdá, že více v zahraničí než doma. Tady mu vyčítáme odtažitost a slabou empatii vůči „obyčejným“ lidem. Pravda, obraz profesora v saku v situacích, kdy na sebe běžně navlékáme tepláky, je do očí bijící. Osobně ale v politice uvidím raději někoho s vizí přesahující jedno volební období (byť bude neustále v saku) než někoho, kdo v lidech vyvolává závist a zášť, kdo apeluje na nejnižší pudy a kdo ve jménu okamžité spotřeby zavírá oči před budoucností. Pravý lídr se pozná i podle toho, že je schopný jít proti proudu. A přesně to Petr Fiala udělal, byť se nyní zdá, že pro svou vizi nakonec obětoval sám sebe.

Jana Matesová, ekonomka: Plné absolutorium dávám zahraniční a bezpečnostní politice vlády: konzistenci v čase, napříč vládou a dalšími ústavními činiteli, srozumitelnosti, odvaze a neochvějnosti. Vrátila Česku část respektu na mezinárodním poli a tím mu vrátila i část vlivu, pozvání a naslouchání od ostatních u neveřejných  jednání, i na nové trhy. Svět nejvíc vnímá skvělou českou muniční iniciativu (která navíc přinesla Česku i významný ekonomický prospěch). Finanční trhy ocenily spolu s úsilím o konsolidaci veřejných rozpočtů i jasný postoj vlády k bezpečnosti jako první povinnosti, a zlepšily Česku výhled úvěrové důvěryhodnosti. Kde vláda dbá na bezpečnost země jako na první prioritu, je bezpečněji i pro investorské peníze. Plné absolutorium dávám vládě i za zajištění energetické bezpečnosti. Převzala zemi, která byla v energetických zdrojích závislá na Rusku (které nás v roce 2021 prohlásilo za nepřátelskou zemi) nejvíce od konce devadesátých let! Této závislosti nás vláda zbavila. Spolu s úpravami důchodového systému to z hlediska budoucnosti byl asi nejvýznamnější ekonomický počin. Plusem bylo zahájení konsolidace veřejných financí. Vládu to stálo popularitu a vzalo jí to odvahu pokračovat v reformách. Dnes ale patříme mezi menšinu zemí EU, které plní všechna maastrichtská kritéria. Ve střední Evropě jsme jediní. Podíl deficitu rozpočtu k HDP klesl oproti roku 2021 na méně než polovinu. Veřejné finance máme v nejlepším stavu mezi všemi sousedy. Polsko, Slovensko, Maďarsko i Rakousko, aby své veřejné finance udržely, zavádějí tvrdé konsolidační balíčky, které zbrzdí růst jejich ekonomik i životní úrovně. Navíc naše ekonomika začala slušně růst. Konsolidace veřejných rozpočtů musí pokračovat, jinak za současný život české společnosti necháme platit naše děti a vnoučata. I když vláda spustila vlnu investic, část vysokého deficitu dosud stále projídáme, což není udržitelné. Za velkou chybu pokládám, že vláda nenašla odvahu dotáhnout do schválení novelu antimonopolní legislativy. Ministři si buď nenašli čas, aby pochopili význam této změny pro budoucnost, anebo našli víc alibismu než odvahy.

Martin Groman, novinář: Co dělá premiér? Nemá rezort, nemá odbornou agendu, má odpovědnost. Úspěchy ministrů jsou úspěchy ministrů, on se na nich může jen přiživit. Přitom nezdary ministrů jsou jeho nezdary – měl si vybrat lepší ministry. Petr Fiala coby premiér úspěchy ministrům nekradl, ale jejich průšvihy žehlil. Jeho schopnost udělat z ježka kouli byla někdy až kontraproduktivní, když některé ministry držel i v době, kdy výměna by mu přinesla spíš už jen plusové body. Je to jedna z nejméně vděčných prací. Navíc v české současné tradici tak nějak je, že premiér neobhajuje nebo neobhájí mandát už po prvním období. Takže máte reálně tak dva tři roky na to, abyste něco prosadili, změnili, protože pak už to míří zase do kampaně. Kdo prošel jen na metr od většiny naší státní správy, ví, že dva tři roky jsou čas tak na lehké rozkmitání se před výkonem, který ale nenastane. Nejlepší výkony směrem k veřejnosti podával, když se napružil, tam byl uvěřitelný, pochopitelný, lidem něčím blízký. Jeho jinak sucharská profesorská image sedí do trochu jiné doby než do časů, kdy se z politiky stal do velké míry cirkus na sociálních sítích. A v něm na sebe pozornost strhávají klauni. Tím se Petr Fiala nestal. 

Šárka Homfray, odborářka: Petr Fiala byl jako premiér zejména člověkem velkých slov a vzletných vizí. Bohužel se tyto vize často neodrážely v konkrétních politických krocích, někdy byly slova a činy ve vysloveném rozporu. Vzpomínám si i na některé jeho výroky, které nutily člověka přemýšlet, zda, a nakolik jsou ukotveny v realitě, pokud šlo například o sociálně slabé, o rodiny s dětmi nebo o neformálně pečující. Připomenout musím i již legendární příslib německých platů (i když nepochybně myslel spíše mzdy). Pokud zůstaneme u platů, zde se ani on, ani jeho vláda nedokázali oprostit od ideologických ekonomických pouček a představ a nahlédnout reálnou skutečnost zaměstnanců a zaměstnankyň ve veřejné sféře. Ačkoli je Petr Fiala nepochybně slušný a vzdělaný člověk, jako premiér neprojevoval silnou politickou moc. A pokud bych jeho vládnutí měla shrnout jedním slovem, to slovo by bylo nejspíše „delulu“.