Lukáš Jelínek: Osmašedesátý je mementem i inspirací

Témat, na která odkazuje osmapadesáté výročí 21. srpna 1968, je dlouhá řada. Nejvíc se skloňuje nenasytnost Kremlu, jež se dodnes nezměnila a dává zabrat celé Evropě. Nedávný Mádlův film Vlny zase poukázal na roli novinářů, kteří oportunisticky nesliní prst a plní profesní poslání s nasazením vlastních životů.

Zastavme se však u obyčejných lidí tvořících českou (tehdy československou) společnost. V každé zemi převažují občané, kteří politiku nesledují a místo ní se věnují rodině, práci, svému soukromí. Kupříkladu u nás sice chodí ke sněmovním volbám zhruba dvě třetiny oprávněných voličů, ovšem veřejné dění sleduje jen jedna třetina. O to důležitější potom je, jak se tato aktivní menšina projeví ve zlomové situaci, která z nějakého důvodu nastane.

Ačkoli nejsem pamětník, troufnul bych si polemizovat s názorem, který v nás umocňují i některá umělecká zpracování konce šedesátých let, podle nichž lidé jen zdálky pozorovali souboj klik a proudů uvnitř komunistické strany a sami si raději lebedili ve svých „pelíšcích“.

Jenže právě ona doba se snažila nabourat představu, že na prostých jednotlivcích nesejde a že podstatné jsou masy. Už jen to, jak se postupně rozvolňoval životní styl a jak přibývalo námětů k diskusím…