Daniel Hůle: Děti nejsou darem jen pro matky, ale pro celou společnost

Ministerstvo práce a sociálních věcí Aleše Juchelky odmítlo umožnit umělé oplodnění singl ženám s tím, že „dítě je dar“, ne nárok. Miroslav Kalousek dodal: neexistuje právo na dítě, existuje ale silné právo dítěte na matku i otce. Zní to ušlechtile. Jenže ani stát dítěti právo na oba rodiče po celý život negarantuje – podle ČSÚ by při současné rozvodovosti skončilo rozvodem necelá polovina manželství, u nesezdaných párů s dětmi je rozpad ještě častější. Ideál rodiny s matkou a otcem od početí do dospělosti je tak spíš přání než popis reality, kterou konzervativci brání.

Tu realitu však nevytvořily svobodné ženy toužící po dítěti. Vytvořila ji desítky let trvající proměna vztahu mezi muži a ženami. Ženy dnes studují déle, vydělávají více, jsou samostatnější a nároky na partnera tomu odpovídají. Tempo proměny mužů však tempu emancipace žen nestačí. Zužuje se okruh mužů, se kterými si vzdělaná žena kolem třicítky dokáže představit rodinu. Ne proto, že by nechtěla být matkou – naopak, mnohé po dítěti usilovně touží, jen později a s menší jistotou, že partnera vůbec najdou.

To není jen český jev. Porodnost klesá napříč vyspělým světem dlouhodobě – současný prudký propad je sice dán hlavně prudkým poklesem žen v plodném věku, ale trend odkládání mateřství a zužující se výběr partnerů trvá desítky let. Populační deficit se promítne do důchodů, zdravotnictví i trhu práce – do fungování společnosti, která bude za třicet let výrazně starší.

Debata se zbytečně vede jako spor, zda má stát motivovat mladé k zakládání rodin, nebo umožnit umělé oplodnění ženám bez partnera. Není důvod si vybírat. Přesvědčit někoho, kdo o dítěti zatím neuvažuje, má smysl, ale je to práce na roky s nejistým výsledkem – přídavky, byty, školky mají smysl, ale rodičovství nezaručí. Umožnit dítě ženě, která už po něm touží, často má na něj prostředky i zázemí a schází jí jen partner, je naproti tomu rychlé, levné a jisté. Není to náhrada za demografickou politiku, ale její nejlevnější součást, kterou si stát dobrovolně odpírá.