Přestalo už hovno kouřit? Samobůh Klíma se dočkal sebraných spisů

„Klíma je pro mne hrou, a to nádhernou,“ prohlásila v roce 1996 francouzská editorka Erika Abrams, když vyšel první svazek Sebraných spisů Ladislava Klímy. Jejího životního díla věnovaného tvorbě českého spisovatele, dramatika a především „vesele chmurného filosofa“ – jak jej charakterizoval Karel Čapek. Nyní se tato hra uzavřela. Šestisvazkové spisy měly vyjít během šesti let, nakonec se proces protáhl na pětinásobek. Ale stálo to za to: nakladatelství Torst dokončilo projekt, který v české literatuře nemá obdoby.

Ladislav Klíma (1878–1928) byl už za života kultovní postavou. Pro rakouské mocnářství kvůli svému volnomyšlenkářství nepřijatelnou, pro první republiku trpěnou s pozdvihnutým obočím. Komunisté filozofa označujícího sebe sama za „samoboha“ pochopitelně nesnášeli a na sklonku šedesátých let povolili vydat jen jeho knihu Vteřiny věčnosti. Navíc zásadně textově uhlazenou, jak se po revoluci ukázalo. Náš současný vztah k Ladislavovi Klímovi pak nejlépe ilustruje právě vydávání jeho spisů, jejichž poslední, více než tisícistránkový svazek věnovaný dramatickým textům je uvozen autorovým citátem: „Jednou i hovno přestane kouřit.“ 

Havlova dotace 

O jménu Ladislav Klíma se Erika Abrams narozená v americkém Pittsburghu poprvé dozvěděla v roce 1971, kdy v Paříži začala studovat slovanské jazyky a literaturu. Československo poprvé navštívila o dva roky později a ještě před pádem železné opony se věnovala francouzským překladům filozofa Jana Patočky. Prokázala přitom pečlivost, kvůli které se na ni po revoluci obrátil pražský Torst, aby stejně precizně zpracovala Klímu.