Všichni jsme vlastně byli malí nacisté

Berthold Schenk, hrabě von Stauffenberg, přijímá návštěvy ve svém obývacím pokoji, prostorné místnosti s několika místy k sezení. Žádá reportérku, aby se zapsala do tlusté knihy návštěv, která se tu vede od roku 1959. Opíraje se o vycházkovou hůl kráčí hrabě opatrně vpřed a usedá do růžového křesla. V poslední době mu nesloužilo zdraví, byl v nemocnici. Přímo naproti němu stojí busta jeho otce, Clause Schenka von Stauffenberga. Tu mu odkázala po své smrti v roce 2006 jeho matka. V místnosti tedy na sebe hledí otec a syn.

Jak si svého otce pamatujete?

Von Stauffenberg: Měli jsme ho moc rádi. Pro mě a mé sourozence byl ideálním otcem. Byl pro nás autoritou. Ale když jsem byl malý, většinu času byl někde pryč. V té době s námi dál žil prostřednictvím svých citátů – jeho autorita přetrvávala, i když nebyl přítomný.

Proč byl ideálním otcem?