Tomáš Brolík: Až se AI chopí samoobslužných pokladen

Už dlouho přemýšlím nad tím, jak přesně bude vypadat ohlašované evropské technologické zaostávání, které je prý nevyhnutelné, protože na rozdíl od diktatur (Čína) a rádoby diktatur (Spojené státy) mohutně neinvestujeme do rozvoje umělé inteligence. Protože víme, respektive víme v uvozovkách, protože je to taková ta nerozporovaná pravda, že kdo první dosáhne průlomu, má vyhráno. Ale co ta prohra, jak katastrofální bude?

Nedávno jsem byl v jednom velkém obchoďáku, kde nefungovaly tam samoobslužné kasy; ba něco horšího, fungovaly, ale mizerně. Už i ještě nejsem ve věku, kdy by mě to pohoršovalo. Prostě to tak je, blbne to. Váží to špatně, trvá to, pořád to pípá a pořád ke mně musí chodit živá pokladní, stejně jako ke všem okolo. Tam mě to osvítilo - co když náš civilizační konec nebude nijak drtivý, ale prostě takhle upachtěný a trapný? Staneme si místem, kde věci fungují pomalu, špatně a nespolehlivě. A nebudeme ani ochotní, ani schopní s tím něco udělat.

Staneme se destinací, kde na běžné fungování bude návštěvník z civilizace potřebovat dobrodružnou povahu, otevřenou a optimistickou mysl i schopnost improvizace. Tam u nich už za každého zákazníka bude nakupovat jeho AI-agent ve spolupráci s robotem, který bude košík fyzicky vozit. Nám nepůjde ani navážit květák. A budeme - v tomhle případě - připravení o pochybné privilegium mít možnost nakoupit a nemít žádný kontakt s druhou lidskou bytostí, kterému jsme teď tak blízko a na dosah. Lidé se budou nadále živit prací tak strojově nahraditelnou, jako je obsluha zákazníka v obchodě. Možná bude s podivem už to, že kamenné obchody jsou tak hojné.

A nebudeme prosperovat.