Za cenu života

Co uděláme, když nám někdo ublíží? Odvoláme se na vyšší moc? Jasně, tak se to prostě dělá. Nechceme přece riskovat, že by ostatní mohli soudit kromě chování těch druhých taky naši vlastní morálku. Hlavní postavy prvního románu Virginie Despentes Ošukej mě na to, co si ostatní myslí, zvysoka kašlou. Nepotřebují pochopení, mají úplně jiný cíl: nechtějí z tohohle světa odejít jako oběti.

Malá a drzá alkoholička Manu se pohybuje v prostředí pouličních dealerů arabského původu, kteří se na cestu zločinu vydali víceméně skrze nepřijetí od etnických Francouzů. Manu s nimi soucítí, má totiž vytříbenou morálku a nespravedlnost snáší těžko. Bod zlomu přichází s brutálním skupinovým znásilněním, jehož barvitý popis slouží jako odrazový můstek k tomu, co následuje.

Život prostitutky Nadine se oproti tomu zdá poklidný. Sdílí byt s otravnou, ale obyčejnou dívkou, ráda poslouchá hudbu, sleduje porno a nemá o sobě zvlášť vysoké mínění. Snad proto vzhlíží ve své platonické lásce k muži jménem Francis. I kvůli vidině jejího naplnění spolubydlící téměř zničehonic zavraždí. A ačkoli touha po blízkosti může být impulzem k radikálním činům, zvrat je příliš prudký, než aby nepůsobil jako účelová zkratka k prolnutí obou příběhů, na němž staví zbytek textu. Od chvíle, kdy se Manu a Nadine potkají, splyne totiž jejich osud v jeden krvavě pornografický road trip.

Míra násilí i sexuálně explicitních obrazů se v průběhu jejich krasojízdy stupňuje – od vyřizování účtů, přes relativizaci pedofilního incestu až po nevyhnutelně tragické finále. Je to moc? Je. Jenže podobně jako Marie ze snímku Sedmikrásky, i Nadine a Manu jednají otevřeně reaktivně. Svět je zkažený a my budeme taky. Vražedná mánie jako odpověď na neopodstatněné bezpráví, strukturální rasismus a moralistní pohrdání sexuální otevřeností je tu prezentována jako způsob, jak si zachovat vnitřní svobodu – třeba i za cenu vlastního života.