Výstava týdne: Malíř zavržených – Josef Karl Rädler portrétoval v blázinci lidi, na které chtěl svět zapomenout

Nebýt jedné ze sestřiček pracujících v dolnorakouské Zemské nemocnici Mauer, přišli bychom o úžasné dílo a svědectví o pozoruhodném osudu člověka, který byl naším krajanem. Narodil se v roce 1844 v tehdejším Falkenau an der Eger, čili dnešním Sokolově. V Horním Slavkově se vyučil malířem porcelánu a ve Vídni si posléze založil vlastní firmu, jež se stala na porcelánovém poli proslulou ve velké části Rakouska-Uherska. Jenže po neshodách se ženou (do konce života tvrdil, že mu byla nevěrná a chtěla se ho zbavit) byl ve svých devětačtyřiceti letech rodinou umístěn do ústavu pro choromyslné, odkud už se až do své smrti v roce 1917 nedostal. Když byla v roce 1972 léčebna přestavována na dnešní nemocnici Mauer, ve skladišti se našlo přes tisíc jeho akvarelů a kreseb, které dokumentují život v blázinci na přelomu 19. a 20. století. Do 3. září jsou k vidění v pražském Rakouském kulturním fóru na výstavě Josef Karl Rädler: Malíř, básník, pacifista, moralista.

Tím vším malíř porcelánu bezesporu byl. A také obrovsky talentovaným a vnímavým umělcem. Křížová chodba ambitu kláštera františkánů u Panny Marie Sněžné je nyní zaplněná Rädlerovými portréty spolupacientů, zaměstnanců a zaměstnankyň ústavu, ale i lesníků a řemeslníků, které kolem nemocnice potkával v malebném parku.

Ke všem podobiznám Rädler připojil své poznámky, jaký dojem na něj ten který člověk udělal a co se zrovna v léčebně dělo. Na zadní stranu obrázku nezřídka připojil ještě delší text v podobě jakýchsi nikdy neodeslaných dopisů či manifestů. Maloval je i samostatně a často v nich buď varoval před nebezpečným vývojem světa (který mu dal rychle za pravdu na frontách první světové války), nebo se v nich rovnou snažil předkládat vizi světa lepšího, jenž by se řídil jeho mírovými pravidly. Přes veškerou autorovu – pravděpodobně oprávněnou – kritiku vlastní manželky bylo jednou ze základních Rädlerových tezí, že muži a ženy by měli mít na světě rovnocenné slovo. Připomeňme, že volební právo bylo pro ženy v Rakousku zavedeno rok po malířově smrti.

Josef Karl Rädler bývá řazen do proudu art brut, umění v syrovém či surovém stavu. Není to přesné, protože tam by dle zavedených pravidel měli spadat jen neškolení autoři. Jak už bylo řečeno, Rädler byl vyučeným uměleckým profesionálem, nicméně jak vyplývá ze srovnání jeho komerčních zakázek a prací vytvářených v ústavu, s postupem času (nejspíš i kvůli rozvíjející se „sekundární demenci“, jak byla tehdy nazývána schizofrenie, jíž skutečně trpěl) se do jeho rukopisu dostával čím dál větší „naivismus“ tak typický pro insitní, neboli laické umělce. A tím se také jeho díla stávala čím dál autentičtějším svědectvím o tom, co Rädler v léčebně skutečně prožíval.