Jsme s Amerikou, nebo proti ní? Nemělo by být těžké si na to odpovědět

Žádná despocie, jež zabíjí své občany a ohrožuje okolní státy, si nezaslouží nejmenší slitování. Ovšem dřív než začneme chválit útok na Írán, pusťme si videa z nějakého vystoupení prezidenta Donalda Trumpa a jeho ministra obrany, nově ministra války Peta Hegsetha, přečtěme si jejich životopisy, výroky z posledních let a zkusme si odpovědět na otázku, zda chceme, aby právě tihle dva muži dirigovali rozsáhlý vojenský konflikt na Blízkém východě. Tedy válku, které se svět v posledních třech dekádách nejvíce bál.

Dvojice politiků, jež poslala „nejmocnější letectvo historie“, aby se po loňském zničení vzdušné obrany Íránu bezmezně prohánělo na jeho nebi a shazovalo tisíce bomb, má skutečně daleko do zažité představy zkušených amerických velitelů, jak je vykresluje historie. Mnohem blíž mají naopak k politickým dobrodruhům, u nichž si člověk nemůže být ničím jistý.

A i když jako obvykle hledáme argumenty pro zaujetí názorového postoje, tak jejich válka už probíhá a nikdo neví, kde se zastaví. Dokonce není vyloučené, že bombardováním sedmnácté největší země světa s rozšířením bojů na téměř celý Blízký východ začalo spolu s ruskou trvající válkou proti Ukrajině to, čemu se říká válka světová, s jistotou to však stejně jako u předchozích dvou velkých válek poznáme až s časovým odstupem.

V rozhodování, jak se k americkému a izraelskému útoku na Írán postavit, podala nečekanou pomocnou ruku česká vláda. Zatímco ANO Andreje Babiše, které stále ještě považujeme za část vládní koalice nejpevněji kotvenou v realitě, Ameriku a Izrael podpořilo, SPD Tomia Okamury naopak útok kritizuje za údajné porušení mezinárodního práva. Tím se otázka ohledně postoje k válce výrazně pootočila a nutně musí znít: Staneme se spolu s Tomiem Okamurou (ale také třeba s Piráty) principiálními kritiky války, v níž byl zabit jeden z nejobávanějších tyranů světa? Odpovězme rovnou, že spíš ne.