Slovenská „ptákovina” probudila studenty

Když se na tabuli školy objeví kosočtverec, rozběhne se zuřivé vyšetřování. Banální kresba je v nedemokratickém státě nepřijatelným politickým stanoviskem. Není prostor pro nadsázku a ani pro houbu, která by kresbu během pár vteřin sprovodila ze světa. Milan Kundera v divadelní hře Ptákovina vystihl ducha komunistické totality. Slovensko teď žije ptákovinou léta Páně 2025. Student Michal před školou v Popradu křídou napsal: „Dosť bolo Fica“ a „Ako chutí Putinov ko…?“ Poslední slovo značí vulgární výraz pro penis. A strhla se mela.

Nejsme malé děti

Student na zem napsal vzkaz proto, že do školy měl přijít na debatu premiér Robert Fico a některým studentům se to nelíbilo. Fico nakonec uraženě nepřišel, ale pro studenta si během vyučování přišla policie a před konsternovanými spolužáky jej odvedli na výslech. Policie měla totiž k dispozici video, které pořídila ředitelka školy, jak student vzkaz píše.

Od té doby se v různých koutech Slovenska objevují na zemi křídou napsané vzkazy pro Roberta Fica. Situace se v pátek zajímavě vyvinula, když slovenský premiér vyrazil znovu do Popradu a znovu za studenty. Ti přišli v černém (jako před tím i na výuku), a když jim začal dávat rady do života – třeba aby šli na Ukrajinu bojovat, když jsou tak stateční –, začali studenti cinkat klíči, vyndali ukrajinskou vlajku a ze sálu na protest odešli. Působivá forma odporu.

Ze strany vládních politiků na adresu studentů míří nesmyslná kritika. Často se předhazuje nízký věk, takže když nemají odžito, mají prý mlčet. To pochopitelně není argument, na gymnáziu už jsou mladí lidé schopni vnímat dění kolem sebe a vytvářet si své názory. Jsou evidentně více při smyslech než Robert Fico, který si v jejich věku podal přihlášku do normalizační komunistické strany.

Autorem asi nejhorší myšlenky je šéf Úřadu vlády Juraj Gerda, který studenta označil za „mentálního Cintulu“. Jak známo, Juraj Cintula spáchal atentát na Roberta Fica. Gerdův výrok je šílený, nesmyslný. Představitelé vlády jsou na úrovni vedoucího tajemníka Městského výboru KSČ v Praze Miroslava Štěpána, který 23. listopadu 1989 v továrně ČKD vykřikoval: „V žádné zemi, ani v rozvojové, ani socialistické a kapitalistické neexistuje to, aby patnáctiletý děti určovaly, kdy má odejít prezident nebo kdy má přijít a kdo jím má být.“ (Po vydání textu jsem viděl vystoupení Fica, kde mluví pohrdavě se studenty a podobnost se Štěpánem už není jen symbolická.)

Bylo by předčasné tvrdit, že reakce ficovců je předzvěstí pádu jejich moci, tak jako byla Štěpánova reakce předzvěstí konce moci komunistů. Je to ale nepochybně známka myšlenkového konce současného režimu. Pokud nejsou mocní schopni vést kultivovaný dialog s mladými lidmi, přijde jim normální, že za kresbičku křídou musí studenti na policejní výslech a premiér je „posílá“ do války, pak už není prostor, kde hledat kompromis.

To vše se navíc děje v předvečer 17. listopadu, tedy dne, kdy si připomínáme hned dvě výročí spojená se studenty. Mimochodem symbolicky právě vláda Roberta Fica rozhodla, že tento den už není státním svátkem. Dosavadní protivládní protesty byly většinou organizovány a podporovány střední a starší generací občanů, mnozí vyjadřovali lítost, že studenti gymnázií a vysokých škol nejsou aktivnější. Ficův pomyslný prostředníček zdvižený proti mladým lidem má potenciál zjednat nápravu.