Vyrobeno v ČR

Plnoštíhlá postava je jistě půvabná. Zvlášť když se obleče do dobře střižených šatů. Jenže to, co nabízela firma ze Zlínska, nebyly hezké šaty. Dokonce ani název „oděvy nadměrných velikostí“ je přesně nevystihoval. Byly to spíše nadměrné silonové pytle, potištěné realistickými, velmi nadměrnými orchidejemi. Její stánek nebyl na „módním“ (raději v uvozovkách) veletrhu Styl v Brně zdaleka ojedinělý, vypadalo to, že většina českých oděvních firem čerpá své know-how z archivu Burdy.

Je to zážitek starý asi tři roky, ale od té doby se ještě mnohokrát zopakoval. Na veletrhu Móda Praha, v mírné obměně třeba také na Pragointeriéru nebo Mobitexu, kde se vystavuje nábytek a předměty pro domácnost, na přehlídkách koupelen i bydlení, všude tam, kde by mělo být k vidění to nejlepší z českého spotřebního zboží. Místo toho tady byly mohutné pohovky s potahem, který jevil známky opotřebení už po třech dnech na výstavě, příbory s rukojetí s motivem cibuláku, lustr jako do Národního divadla a tak dál. Většinou věci, které u českých bohatnoucích a stále náročnějších spotřebitelů nemají šanci. Nejsou kvalitnější než jiné, zato jsou nepřehlédnutelně obstarožní.

Není divu. V mnoha českých továrnách se dodneška vyrábějí věci, jejichž vzory se zrodily ještě za socialismu. Na začátku devadesátých let totiž firmy vesměs zrušily návrhářská oddělení a externí návrháře nenajímají. Nezaměstnávají ani nikoho, kdo by měl za úkol sortiment strategicky obměňovat, protože každý výrobek má, jak známo, svůj omezený životní cyklus. Výsledek je, že se věci vyrábějí, dokud se ještě jakž takž prodávají.

Čas od času je změna nevyhnutelná. V Česku vystudují každý rok desítky průmyslových a oděvních návrhářů, kteří jsou vyškoleni na to, aby v takových případech zasáhli. Výrobci si ale zvykli obejít se bez nich. Výrobek většinou inovuje někdo z firmy, kdo umí hezky malovat; k židli třeba přidělá příčku anebo skleničku ještě trochu přizlatí a vyrábí se zase dál, zatímco designéři pro nedostatek práce houfně opouštějí obor.

Je ale třeba říci, že v poslední době se to výrazně lepší. Objevuje se hodně menších dynamických výrobců, a dokonce i staré molochy už sortiment vylepšují. Podniky, které na to přišly pozdě nebo vůbec ne, se pak objevují ve zprávách o krachujícím českém průmyslu. Je to smutný konec, ale soudě podle veletrhů spotřebního zboží si ho firmy samy dlouho chystaly. A možná není zase tak smutné, když na světě bude méně cibulákových příborů a šatů, které vypadají jako stan.