O lidech a myšicích
České lidské samice mají složitý úkol přesvědčit okolí, že jsou svému druhu užitečné také samy o sobě, i když za život vrhnou pouze jedno nebo také žádné mládě.
„Každá zdravá samice libovolného obratlovce mívá potomky víckrát než jednou za život. Jen smolařka, která uhynula při prvním vrhu, by mohla být pasována na matku jedináčka.“ To se píše v publikaci Co nevíte o mláďatech. Je to jen roztomilá dětská knížka o zvířátkách. Ovšem stejná argumentace prostupuje českou společnost a jen málokdy se mluví o tom, že člověk není myšice. A tak mají české lidské samice složitý úkol přesvědčit okolí, že jsou svému druhu užitečné také samy o sobě, i když za život vrhnou pouze jedno nebo také žádné mládě.
Minulý týden zveřejnily všechny noviny zprávu o tom, že se v České republice narodilo nejvíc dětí od roku 1993. Tuto informaci doprovázely budovatelské věty jako „demografové jásají nad každým narozeným dítětem“ (Právo). Je to štěstí, když se narodí děťátko, a jásejme spolu s demografy. Není ale nutné, aby se ženy dělily na matky-hrdinky a podmatky podle počtu narozených dětí. Mimo jiné i proto, že přibývá matek takzvaně jednodětných (až jedna čtvrtina) a také žen bezdětných (těch je aktuálně o něco víc než desetina), které si prostě zaslouží uznání a jásot zase za něco jiného, než je počet potomků.
Složitější to mají s obhajobou své existence nematky. Pokud to je tedy jen trochu možné, snaží se každá porodit alespoň jedno dítě, získat status matky a odpracovat si svou povinnost vůči rodu, a to i v případě, že by raději a lépe dělala něco úplně jiného.
Nic proti, množit se je přirozený a zdravý apel, poskytující každému druhu konkurenční výhodu. Na druhou stranu, tohle je už nějakou dobu postkřesťanská postmoderní postindustriální Evropa. Z čehož vyplývá mimo jiné třeba i to, že tu jde spíše o kvalitu než o kvantitu, spíš o mozek než o tesáky. Že úspěch je založen na schopnosti používat složitých nástrojů a že sex se tu provozuje pro zábavu. Že část samic se vždy věnovala jiným činnostem než reprodukci, ať už to byly lékařky, umělkyně, neprovdané tetičky nebo řádové sestry.
V Německu či Anglii je dvacet procent bezdětných žen, v celé západní Evropě je mnoho matek jedináčků. To rozhodně není hodné následování. Co jim ale můžeme závidět, je větší vnitřní svoboda žen, které si řekly, chceme nula nebo jedno nebo více dětí.
Taková svoboda je bezesporu luxus. Ovšem svobodné rozhodování, to je prostě pilíř Evropy. Jak psal již před sto lety německý filozof Max Scheller, člověk je jediný tvor schopný říci ne. Je to luxusní nabídka pro české ženy. Když na to přijde, mohou si říci ne, nejsem myšice.
(Více v rubrice Trendy v Respektu 13/09 na str. 67–68.)
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].