Když dítě zaplaví úzkost, stačí s ním prostě být. Není potřeba hned hledat řešení

Asi každý rodič někdy uklidňoval své dítě, když se bálo strašidla pod postelí nebo v tmavém koutě pokoje. Někdy už však nejde o běžné dětské obavy, ale o úzkosti, které jsou tak intenzivní, že narušují každodenní život celé rodiny. V takových případech se rodiče obvykle obracejí na psychologa či psychiatra. Jejich ordinace jsou ale přeplněné a čekací doby dlouhé. Psycholožky Marta Fišerová a Marie Polášková z Národního ústavu duševního zdraví se proto inspirovaly v zahraničí a začaly rodičům nabízet odborně vedený terapeutický kurz Bez obav, kde se naučí, jak dětem ve věku 7–12 let s úzkostmi pomoci. Šestitýdenním kurzem v testovacím modu už prošlo téměř 250 účastníků. A první výsledky ukazují, že rodinám skutečně pomáhá. 

Často se mluví o tom, že psychický stav dětí a dospívajících není dobrý. Jak byste psychickou kondici nejmladší generace zhodnotily vy?

Marie Polášková: Dělali jsme výzkum mezi rodiči, jak vnímají duševní zdraví svých dětí. Vyšlo nám z něj mimo jiné, že čekací doby k dětským psychologům jsou půl až tři čtvrtě roku. V některých krajích je skoro nemožné se k psychologické pomoci dostat. Pilotní projekt programu Bez obav jsme dělali v Karlovarském kraji a rodiče zmiňovali, že museli za dětským psychologem cestovat do jiného kraje. Myslím, že to samo o sobě vypovídá o tom, že podpora není dostatečná. Pak asi nezáleží na tom, jestli se kondice dětí zhoršuje, nebo ne. Ve chvíli, kdy dítěti není včas nabídnuta pomoc, se jeho stav může rychle zhoršit. Jinak přesná čísla o psychické kondici dětí a mladistvých nemáme, jen odhady na základě statistik ze zahraničí. Ale jakmile jsme spustili náš program, začali se nám ozývat rodiče z celé republiky, že mají zájem. Významným faktorem je i to, že se o duševním zdraví více mluví. A je tu větší povědomí o projevech úzkostí či deprese.

Říkáte, že čekací doby k psychologům a psychiatrům jsou dlouhé. Nemůže být nápor způsoben i tím, že se na ně rodiče obracejí ve chvíli, kdy by jejich dětem stačil jiný druh pomoci nebo podpory?