Harry Jelínek, nejslavnější český podvodník, udavač nejhoršího druhu

Vstoupil do dějin jako prohnaný podfukář, jemuž se podařilo prodat hrad Karlštejn. Přičemž dodnes není jasné, jestli si celý příběh svého úspěšného obalamucení amerického průmyslníka tak trochu – nebo úplně – nevymyslel. Příběh vlašimského rodáka Josefa „Harryho“ Jelínka, od jehož narození uplynulo 14. října 120 let, však obsahuje mnohem temnější odstíny: ještě před druhou světovou válkou se připojil k nastupujícím nacistům a za okupace působil jako kolaborantský novinář a nakladatel, konfident a udavač. Vyvinutý čich na to, kam se obrací vítr, mu na jaře 1945 velel uprchnout do ciziny, díky čemuž na rozdíl od mnoha dalších kolaborantů unikl trestu a v létě 1965 tak mohl časopis Mladý svět překvapeně ohlásit, že „Harry Jelínek dosud žije“. Výročí narození temných postav historie si obvykle tolik nepřipomínáme, nicméně právě v tyto dny se hodí zmínit, že někteří nemorální, ale vlastně celkem zábavní hochštapleři mohou být mnohem nebezpečnější, než jak se z lidových historek zdají.

Aureola lží, legend a výmyslů

V polovině šedesátých let 20. století se dva publicisté ponořili do policejního archivu, aby z něj vytáhli zajímavé případy tuzemské historie, které pak v roce 1967 vydali knižně pod názvem Kriminalistický archiv. Jaroslav Šikl a Vladimír Škutina příběhy doplnili několika rozhovory, mimo jiné s prokurátorem Františkem Znamenáčkem, s nímž probírali také případ Josefa Jelínka, který si nechal od mládí říkat Harry. „Málokdo je obestřen takovou aureolou lží, legend a výmyslů jako Harry Jelínek,“ říká v knize Znamenáček. „Ovšem faktem zůstává, že skutečně své podvody dokázal páchat nebývalým stylem.“ 

Tento „nebývalý styl“ Jelínkovi částečně zajistila výchova. Narodil se do rodiny váženého vlašimského lékaře, který pečoval také o zdraví šlechtického rodu Auerspergů sídlících na tamním zámku. Malý Josef byl tedy vychováván společně se šlechtickými dětmi, následkem čehož mluvil plynně francouzsky i anglicky, uměl se vybraně oblékat i vystupovat. Tato výbava mu mohla dopomoci k váženému společenskému postavení či respektovanému povolání, mladý Jelínek však od teenagerských let o nic z toho nejevil zájem. S obtížemi dokončil středoškolské vzdělání a na dráhu podvodníka se vydal na konci dvacátých let, kdy ho jeho otec přestal finančně podporovat, protože ani studiu medicíny se nevěnoval. To mu ovšem později nebránilo v neoprávněném užívání titulu MUC, jak se v té době označovali studenti lékařství s alespoň třemi dokončenými ročníky.