Harry Jelínek, nejslavnější český podvodník, udavač nejhoršího druhu
Před 120 lety se narodil zábavný hochštapler, který byl nebezpečnější, než se z lidových historek zdá
Vstoupil do dějin jako prohnaný podfukář, jemuž se podařilo prodat hrad Karlštejn. Přičemž dodnes není jasné, jestli si celý příběh svého úspěšného obalamucení amerického průmyslníka tak trochu – nebo úplně – nevymyslel. Příběh vlašimského rodáka Josefa „Harryho“ Jelínka, od jehož narození uplynulo 14. října 120 let, však obsahuje mnohem temnější odstíny: ještě před druhou světovou válkou se připojil k nastupujícím nacistům a za okupace působil jako kolaborantský novinář a nakladatel, konfident a udavač. Vyvinutý čich na to, kam se obrací vítr, mu na jaře 1945 velel uprchnout do ciziny, díky čemuž na rozdíl od mnoha dalších kolaborantů unikl trestu a v létě 1965 tak mohl časopis Mladý svět překvapeně ohlásit, že „Harry Jelínek dosud žije“. Výročí narození temných postav historie si obvykle tolik nepřipomínáme, nicméně právě v tyto dny se hodí zmínit, že někteří nemorální, ale vlastně celkem zábavní hochštapleři mohou být mnohem nebezpečnější, než jak se z lidových historek zdají.
Aureola lží, legend a výmyslů
V polovině šedesátých let 20. století se dva publicisté ponořili do policejního archivu, aby z něj vytáhli zajímavé případy tuzemské historie, které pak v roce 1967 vydali knižně pod názvem Kriminalistický archiv. Jaroslav Šikl a Vladimír Škutina příběhy doplnili několika rozhovory, mimo jiné s prokurátorem Františkem Znamenáčkem, s nímž probírali také případ Josefa Jelínka, který si nechal od mládí říkat Harry. „Málokdo je obestřen takovou aureolou lží, legend a výmyslů jako Harry Jelínek,“ říká v knize Znamenáček. „Ovšem faktem zůstává, že skutečně své podvody dokázal páchat nebývalým stylem.“


Tento „nebývalý styl“ Jelínkovi částečně zajistila výchova. Narodil se do rodiny váženého vlašimského lékaře, který pečoval také o zdraví šlechtického rodu Auerspergů sídlících na tamním zámku. Malý Josef byl tedy vychováván společně se šlechtickými dětmi, následkem čehož mluvil plynně francouzsky i anglicky, uměl se vybraně oblékat i vystupovat. Tato výbava mu mohla dopomoci k váženému společenskému postavení či respektovanému povolání, mladý Jelínek však od teenagerských let o nic z toho nejevil zájem. S obtížemi dokončil středoškolské vzdělání a na dráhu podvodníka se vydal na konci dvacátých let, kdy ho jeho otec přestal finančně podporovat, protože ani studiu medicíny se nevěnoval. To mu ovšem později nebránilo v neoprávněném užívání titulu MUC, jak se v té době označovali studenti lékařství s alespoň třemi dokončenými ročníky.
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu