Z nejhoršího slumu na baletní scénu. Generace Z mění Afriku

Stojíme na vyhlídce uprostřed největšího slumu na africkém kontinentě. Hory odpadků začínají hned za chatrčemi a sunou se do potoka, ve kterém místní níže po proudu perou prádlo. Není těžké podlehnout dojmu, že se kolem nás rozléhá nezměrný a neměnný zmar. Jenže tento pohled klame: nic není neměnné. 

Necvičené oko návštěvníka z mnohem blahobytnější země nemá cit pro zlepšení místního života. Devatenáctiletý místní rodák Isaiah to ale žije. Prstem ukazuje na několik rozdělaných staveb: přístřešky stlučené z plechu a prken se mění v cihlové domky. A na modré sloupy: síť nových studní, z nichž se slumem klikatí hadice rozvádějící pitnou vodu. Zlepšila se bezpečnost, solární panely pohánějí první veřejné osvětlení. Ta největší proměna však vůbec není viditelná. Probíhá uvnitř obyvatel Kibery, jak se slum v keňské metropoli Nairobi jmenuje. 

„Jsme úplně jiní než naši rodiče, kteří chodili do školy jen pár let a místo učení museli pracovat. Už za našeho dětství se to změnilo a dnes děti vědí, že mají právo chodit do školy, a doma se to nebojí říct,“ říká Isaiah. Sám dovedl generační změnu do extrému, když se stal mistrem oboru, který jeho rodičům a prarodičům zhola nic neříkal – baletu. Těžil z kurzů v jednom z mládežnických center, které ve slumu založily nevládní organizace, sám v něm dnes vede kroužky pro děti a dál se zdokonaluje. Přes telefon mu na dálku dává videolekce baletní mistr z Francie.