Ivan Mikloš: Kdo jak roste a proč se moudrý učí na chybách jiných

Slovensko se vždy srovnávalo zejména s Českem a je to přirozené. Měli jsme po desetiletí společný stát, přičemž jedním z hlavních kritérií slovenského úspěchu bylo to, zda a jak rychle se k vyspělejšímu a bohatšímu Česku přibližuje.

Po rozdělení v roce 1993 se Slovensko nacházelo někde na méně než dvou třetinách ekonomické úrovně Česka (měřeno přes HDP na obyvatele) a tomu odpovídalo i oslabení slovenské měny oproti té české po jejich oddělení v únoru 1993. Mimochodem, ještě na podzim 1992 mě tehdejší nový český premiér Václav Klaus během osobního setkání na kongresu ODS přesvědčoval, že když tvrdím, že společná měna se po rozdělení státu neudrží (o čem v té době on i Vladimír Mečiar přesvědčovali veřejnost), tak nevím, o čem mluvím.

Reformy dvou vlád Mikuláše Dzurindy nastartovaly slovenský ekonomický růst takovým způsobem, že až do roku 2012 Slovensko ekonomicky dohánělo Českou republiku až na úroveň kolem 91,6 % jejího produktu na obyvatele. Od té doby však znovu taháme za kratší konec a loni to bylo už jen 80 % české úrovně.

A ani slovenské vyhlídky do budoucna nevypadají dobře. Průměrný roční růst v loňském, letošním a příštím roce bude na Slovensku nižší než 1 % (kolem 0,8 % až 0,9 %), zatímco průměrný roční růst za tyto tři roky by se v Česku měl pohybovat na úrovni kolem 2,2 až 2,3 %. Takže nůžky mezi námi se budou dále rozevírat v neprospěch Slovenska. Ficova vláda sice už několik měsíců hledá prorůstová opatření, ale hlavní příčinou nízkého růstu je právě ona sama. Ficova éra trvá na Slovensku už dvacet let. Poprvé přišel do vlády v létě 2006 a přebral po Dzurindovi rekordně rostoucí ekonomiku. K ilustraci, za tři roky na začátku Ficovy éry (2006–2008) byl průměrný roční růst slovenské ekonomiky 8,4 %, zatímco ta česká rostla ve stejném období ročně průměrně o 4,9 %.