Kdo kupoval šperky pro Janu Nagyovou

Dávat dárky přátelům přece není trestné, říká známý a úspěšný právník Karel Muzikář na vysvětlenou, proč v minulých třech letech nosil „drobné šperky“ šéfové kanceláře tehdejšího premiéra Nečase Janě Nagyové. V principu má pravdu, ale co se jeho konkrétního případu týče, nebude to s odvolávkou na přátelství tak jednoduché.

Muzikářova advokátní kancelář Weil, Gotshal and Manges (WGM) dostala v minulosti od státu mnohamiliónové zakázky a v éře premiéra Nečase hrála při jejich rozdělování Nagyová docela velkou roli. Takže Karel Muzikář nemůže jen tak mávnout rukou nad faktem, že jeho jméno je jedním z těch, na které policie narazila při prověřování záhady, proč se u tabulkově placené úřednice státní správy Nagyové našly šperky za deset milionů korun pocházející především z luxusního pražského klenotnictví Cartier. Podobných přátel, jako byl Muzikář, měla Nagyová víc - a policie dnes rozplétá, kdo všechno u Cartiera pro šéfku Nečasova kabinetu nakupoval a jaké důvody je k nákupu cenností vedly.

Tady končí autor blogu citaci z článku, který si komplet přečtete v právě vycházející verzi tištěného a digitálního Respektu. A nyní doplníme úvahy, které se do zpravodajského textu nehodí.

Souhlasím s Karlem Muzikářem, že obdarování přátel není zločinem. Problém je, když si přítel udělá z přijímání dárků byznys. Ty dárek, já pro tebe nějakou drobnost u premiéra a všechno bude fajn.

Když k tomu přidáme, že dárci jsou bystří a Českem protřelí muži, mezi jejichž další přátele patří jiní vlivní lidé – politici, obchodníci, kumštýři a taky kmotři – začínáme vidět vznik jisté společenské skupiny, která skrze obdarovanou ženu a jejího milence-premiéra začíná ovládat svět, tedy v tomto případě zase jen Česko. A rozhodují a přidělují.

Všichni se znají, jdou si na ruku a vlastně na tom není nic špatného. Lobby, pomoc, získání státní zakázky bez výběrového řízení a za vyšší než „běžnou“ cenu. Vždyť si to všichni zaslouží, tak tvrdě dřou. A mají se navzájem tak rádi, že se musí pořád vidět na nějaké párty a navzájem se obdarovávat.

Policie má teď jeden velký úkol. Opět se pokusit říct, kde končí hranice lobbismu a začíná porušení zákona. Kdy jde o přátelská gesta a kdy o vzájemné úplatky a spolčování se k prosazení zločinu. S dárky pro Nagyovou to státní zástupci budou tak trochu mít jako s těmi trafikami pro poslance. Šlo v trafikách o politický obchod, nebo o úplatek?

V případě šperků pro Nagyovou je to podobné. Jde o dárky nebo úplatky? K tomu musí policisté objevit víc než jen jména dárce šperků - a autor je obdivuje za to, že se do té práce pustili. Oni jsou ti dárci docela mocní a všichni se přece tak dobře znají…