Rodiče a děti se vlastně vůbec skutečně neznají. Je to otázka věku i moci

Na festivalu v severošpanělském San Sebastiánu, který začal minulý pátek, vstoupily ve stejný den do hlavní soutěže oba české snímky, jež soupeří o Zlatou mušli – Franz Agnieszky Holland a Nevděčné bytosti Olma Omerzua. Druhý jmenovaný je filmem na pomezí dramatu, krimi a komedie a zachycuje dopad jedné dovolené v chorvatském kempu na mezinárodně smíšenou rodinu v několika typech potíží. Včetně odluky rodičů, která dopadá na jejich odrůstající dceru a syna. Do role otce Omerzu obsadil irského herce Barryho Warda známého hlavně z filmu Kena Loache Jimmyho tančírna. Do role matky pak Barboru Bobuľovou a dětí Dextera Franze a Antonína Chmelu.

V San Sebastiánu jste se svým filmem podruhé. V roce 2015 se v sekci New Directors zaměřené na první nebo druhé snímky promítal váš Rodinný film, teď jste „povýšil“ do hlavní soutěže. Vliv festivalů se často buď zveličuje, nebo naopak minimalizuje. Co zcela konkrétního vám přineslo první uvedení v San Sebastiánu? Kromě toho, že vás pozvali podruhé i proto, že si organizátoři festivalů rádi „pěstují“ své autory.

Určitě mi to otevřelo možnost dělat další filmy. Festivaly a peníze nebo schopnost financovat film jsou úzce propojené. Pokud není scénář stoprocentně tip top jako v Americe nebo nezapadá do jasných škatulek, přesouvá se vše na režiséra – právě podle něj se fondy nebo koproducenti rozhodují, že něčemu dají peníze. Pokud jeho filmy cestovaly, rezonovaly a dobře se o nich psalo, je ta šance vyšší. Nevděčné bytosti jsou česko-polsko-slovinsko-slovensko-francouzská koprodukce ne proto, že bych tak strašně rád dělal koprodukce, ale protože se nám takto daří sehnat peníze na zaplacení filmu. Což není automatické, zahraniční partneři se rozmýšlejí. A bez festivalů bych mohl takhle točit těžko.

Nevděčné bytosti jsou o dilematech rodičovství i výzvách dospívání včetně anorexie a pokřiveného obrazu vnímání těla. Na jedné straně jsou dospělí, na druhé jejich děti. Pokud stále platí, že u každého vašeho filmu musí být něco osobního, aby vás jej bavilo dělat, co je to tady?