O nutné generační obměně státního zastupitelství

Už dlouho nevyvolalo ve vnitřním životě státního zastupitelství něco takovou pozornost a snad i jistou nervozitu jako zavedení funkčních období vedoucích státních zástupců. Dosud jednotliví šéfové, kterých je v celé soustavě zhruba stovka, svým podřízeným veřejným žalobcům „vládli“ v podstatě neomezenou dobu.

Zatímco předseda soudu má funkci na sedm let, senátor na šest, prezident republiky na pět a premiér a poslanec na čtyři, vedoucí státní zástupci se těšili unikátní a těžko obhajitelné neotřesitelnosti (historie ukázala, že odvolání šéfa státního zastupitelství, podléhající přezkumu správního soudnictví, představuje dlouhou a obtížnou právní bitvu s velmi nejistým výsledkem). Není proto divu, že v některých vedoucích funkcích sedí kolegové už od devadesátých let minulého století, což je jev jinde prakticky nevídaný.

Změna zákona o státním zastupitelství, účinná od letošního léta, tyto zaběhlé pořádky konečně ruší. Každý vedoucí státní zástupce od okresu výše bude ve funkci na sedm let. Šéfové se už nebudou vybírat víceméně kabinetním způsobem, ale na každé vedoucí místo se nově vypíše výběrové řízení. ČR tak vyhověla požadavkům skupiny států proti korupci GRECO na větší transparentnost při výkonu veřejné žaloby. Proč by to mělo zajímat i čtenáře mimo sociální „bublinu“ státního zastupitelství?

Bylo by čirou naivitou tvrdit, že management veřejné žaloby představuje výjimku, na kterou nedopadají železná pravidla lidského charakteru a chování, platící zřejmě pro všechny vedoucí funkce na světě. Příliš dlouho držená moc člověka přetváří (mnohdy k horšímu), dostavují se pocity vlastní nepostradatelnosti a neomylnosti, iluze „vlastnictví“ funkce, uvyknutí na výsady a pohodlí, lidsky pochopitelná ztráta energie a schopnosti vedenému kolektivu dávat pozitivní impulzy, někdy pohříchu i budování určitého kultu osobnosti. (Uvedené jevy nenastávají vždy a u všech, odolat jim však dokáže jen mimořádně silná osobnost.)