Herečka Haváčová: Někdy jsem si na cvičišti říkala, jestli bych spíš neměla držet v ruce mimino
Se Sarah Haváčovou o tom, proč ji armáda netankovala a proč musela do služby v ní dozrát
Jste známá herečka a vedle své práce jste se rozhodla věnovat armádnímu výcviku. Byl nějaký konkrétní moment, který vás k tomu přiměl?
Jsem povaha, která moc dlouho nepřemýšlí. Jakmile něco pocítím, tak jdu a nečekám. Letos v březnu jsem se vrátila z cesty do oblasti kolem ukrajinského města Sumy, které leží nedaleko ruských hranic. Jela jsem tam s přáteli, vezli jsme tam humanitární pomoc. Byli jsme i na frontě za vojáky. S válkou jsem se tak mohla setkat velmi intenzivně. Ukrajinští vojáci mi říkali, že bojují za svoji vlast, za své rodiny, svobodu. Dívala jsem se jim do očí, velmi mě to zasáhlo. Když jsem se vrátila domů, přemýšlela jsem, co vlastně já můžu přinést České republice v rizikové době, ve které žijeme. A napadlo mě, že když vstoupím do aktivní zálohy, naučím se potřebné dovednosti a budu k dispozici, kdyby bylo potřeba.
V posledních dnech opět přibylo varování z úst šéfů řady aliančních armád, včetně české, že by Rusko mohlo zaútočit i na Evropu. Kdyby nás napadlo, šla byste proti němu bojovat?


Vzhledem k tomu, že nemám zatím malé děti a žiju sama, mám v zásadě volné ruce. Nezodpovídám za nikoho jiného než sama za sebe, takže bych šla bojovat. V srpnu jsem prošla prvním výcvikem a vstoupila do aktivní zálohy ne proto, že by snad armáda potřebovala mě, ale protože bezpečnost naší země je odpovědností každého z nás.
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu



















