Oficiálně začal Brexit. Mějme na paměti Irsko a jednejme konstruktivně, vyzvala premiérka
Středa den vstoupí do dějin jako den, kdy Velká Británie oficiálně zahájila proces odchodu z Evropské unie. Britská premiérka Theresa May v úterý večer podepsala šestistránkový dopis, pomocí něhož země aktivuje článek 50 Lisabonské smlouvy a zahájí tím (maximálně) dvouletý proces, na jehož konci země po 44 letech opustí evropské společenství. V dopise May ujišťuje, že britští občané nebyli vedeni snahou „poškodit EU či její členské státy“ ani v referendu neodmítli „hodnoty, které jako Evropané sdílíme“. Ve středu odpoledne pak britský velvyslanec při EU Tim Barrow dopis předal šéfovi Evropské rady Donaldu Tuskovi.
Zatímco zastánci odchodu okamžik oslavovali coby „skvělý den a historický moment“ (ministr zahraničí a jeden z nejvýraznějších zastánců Brexitu Boris Johnson), odpůrce naopak mrzela „obrovská chyba, které nakonec budeme všichni litovat“, jak tweetovala labouristická poslankyně Jo Stevens. Šéf liberálních demokratů Tim Farron pak v komentáři v Guardianu píše, že „konečné slovo“ nad vyjednanými podmínkami by měli mít voliči.
BBC do skládačky reakcí dodala jistého Boba Weightona z hrabství Hampshire, který právě ve středu oslavil své stodeváté narozeniny. Tato shoda v datech ho zanechala „poněkud mrzutého“, protože jakkoliv „nebyl okouzlen“ všemi rozhodnutími EU, odchod považuje za chybu.
Největší pozornost se nyní bude upírat k týmu, který bude podmínky Brexitu vyjednávat. BBC přináší jejich portréty: na obou stranách jde o zkušené politiky a státní úředníky. Britští vyjednávači se u toho budou řídit sedmi principy, které premiérčin dopis stanovuje: některé velmi obecné (zásada vždy jednat konstruktivně), jiné naopak konkrétní (mít u jednání na paměti speciální vztah s Irskem a mírový proces v Severním Irsku).
Mohlo by vás zaujmout:
Čtěte také: Začíná Brexit. A možná i konec Spojeného království
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
Mohlo by vás zajímat
Tajemství jeskyně Svážná studna
Ležím na břiše v úzké chodbičce, kde není možné se pohybovat jinak než plazením. Dno, strop i stěny stísněného prostoru jsou pokryté mazlavou hlínou, která při pomalém pohybu vpřed ulpívá na rukou i na oblečení. Nevím, jak daleko chodba pokračuje ani kam přesně vede, a ve světle čelovky před sebou vidím jen nohy kolegy plazícího se přede mnou. Z představy, že se nemůžu posadit ani otočit, se mi zrychluje tep a cítím lehkou paniku. Snažím se nemyslet na to, že se nacházíme desítky metrů pod zemí obklopeni ze všech stran hmotou. Jsme v srdci Moravského krasu v jeskyni jménem Svážná studna, která se před několika týdny stala dějištěm mediálního spektáklu: při průzkumu se tu zranil speleolog a jeho komplikované, zhruba dvacetihodinové vyprošťování pak v přímém přenosu sledovalo celé Česko.
