Máme se bát rostoucí nezaměstnanosti?

Už tři roky, zatím velmi pozvolna, roste v Česku nezaměstnanost. Lidí bez práce bylo dlouhé roky v tuzemsku velmi málo – od krizových let kolem roku 2010 klesl jejich počet z hodnot kolem 10 až k 2,6 procenta v předvečer covidové pandemie v roce 2019. Ani celosvětová nákaza, která paralyzovala mnohé oblasti byznysu, nepřinesla dlouhé zástupy na úřadech práce. Situace se mění až nyní, za poslední rok se nezaměstnanost nečekaně vyšvihla z loňských 3,8 na 4,6 procenta v říjnu letošního roku, což znamená 350 tisíc lidí bez práce. Je to důvod k obavám o kondici české ekonomiky?  

Hospodářství se chová divně

Analytici ze státních institucí i soukromého sektoru na začátku letošního roku očekávali, že se míra nezaměstnanosti udrží pod čtyřmi procenty. Už tehdy bylo patrné, že se ekonomické klima změní, zejména v důsledku uragánu jménem Donald Trump, který do ekonomického slovníku vrátil pojem cla. Ani tento faktor však neměl dle odborníků v Česku způsobit, že by se zvedl počet lidí, kteří si nemohou najít práci.  

Podle ekonoma Tomáše Dvořáka ze společnosti Oxford Economics se trhy práce ve vyspělých zemích v posledních třech letech chovají „divně“, jelikož i v letech 2022 a 2023, kdy evropské ekonomiky stagnovaly, se podíl nezaměstnaných nezvyšoval, nýbrž naopak klesal. Podle něj to byl důsledek dvou faktorů: vládních pobídek typu kurzarbeit, kdy na sebe evropské vlády vzaly v krizových letech část nákladů na zaměstnance kvůli obavě z oslabení ekonomiky, a na druhé straně strachu firem, které se bály, že když nyní propustí své zaměstnance, bude pro ně v případě oživení ekonomiky složité a drahé najít nové. A tak si nechaly část zaměstnanců „do zásoby“ a místo propouštění snižovaly své zisky.