Má se Česko zbavit státního výrobce výbušnin?
Debata o prodeji Explosie vyvolává důležité a nezodpovězené otázky. Hledali jsme odpovědi
Když Andrej Babiš a jeho lidé byli minule u moci, vytvořili dokument nazvaný Strategie vlastnické politiky státu, který za nudně znějícím názvem skrýval docela dobrodružný obsah: šlo o seznam podniků, které stát potřebuje držet ve svém vlastnictví, protože jsou pro jeho fungování důležité. Na soupisku tehdy v roce 2020 Babišův kabinet vepsal i pardubickou Explosii, a to s označením strategický – tedy pro stát nezbytný – podnik. Kromě této kategorie obsahoval dokument ještě dvě další – „zbytný“ a „podpůrný“ podnik –, v nichž byly vypsány takové firmy, jejichž důležitost není zásadní a stát by se jich mohl výhledově zbavit.
Ačkoli se od doby sepsání seznamu strategická důležitost zbrojovek spíše prohloubila a Explosia se dostala kvůli raketově zvýšené poptávce po velkorážové munici do centra dění, nová Babišova vláda zničehonic oznámila, že by Explosia mohla být částečně prodána do soukromých rukou. Zájemců je celá řada (jak z tuzemska, tak od zahraničních zbrojařských skupin), protože postavit podobnou továrnu na zelené louce je zejména z byrokratických důvodů výrazně složité.
Náhlé oznámení o prodeji tradičního podniku však vyvolalo otázky, proč se k tomu nyní stát rozhodl; kritici prodeje přitom jedinou logiku vidí ve snaze vlády získat nějaký podstatný příjem za situace, kdy její schodky státního rozpočtu přesahují 300 miliard korun i při šizení spojeneckých závazků a škrtech ve výdajích na obranu země. Tento pohled ostatně přiživuje sám předseda vlády svými prohlášeními. „Výnos může být extrémně vysoký, a mimochodem, ty peníze by se možná – pokud armáda bude připravena – daly použít na investice v rámci procent plnění do NATO,“ uvedl Babiš s tím, že jediné kritérium, podle něhož bude vláda o prodeji rozhodovat, je právě potenciální výnos.


Nutnost investice
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu



















