Martin M. Šimečka: Jozef Gabčík a český odboj

Ve zprávě z pitvy Jozefa Gabčíka se píše, že sebevražedný smrtící výstřel byl „vypálen ze zbraně přiložené ústím k pravému spánku“ a smrt nastala „ihned“. Stalo se to 18. června 1942, tři týdny po atentátu na Reinharda Heydricha, který vešel do světových dějin.

Útok na kostel, kde se skrývali Gabčík a dalších šest jeho českých spolubojovníků, trval sedm hodin a skončil smrtí všech sedmi. Čtyři z nich zemřeli vlastní rukou, aby nepadli Němcům do rukou. Boj v kostele je popsán důkladně a věcně, stejně důkladná a věcná je i celá kniha historika Martina Posche s názvem Jozef Gabčík. Člověk, voják, legenda (vydalo slovenské nakladatelství Mamaš, 2026).

Pochválit tuto knihu je snadné: je poctivá, dobře se čte, dozvíte se mnoho nejen o Gabčíkovi, ale také o českém odboji během okupace Německem.

Jozef Gabčík byl Slovák a jedna z nemnoha světoznámých osobností, které slovenský národ poskytl lidstvu. To je dobrý důvod, aby o něm vznikla taková kniha, ale Martin Posch správně chápe, že Gabčík nebyl osudově předurčen k hrdinskému činu proto, že byl Slovák. Stal se hrdinou světového významu díky své povaze, přesvědčení, schopnostem a zejména díky vnějším, často náhodným okolnostem.