K urnám s TGM

Možná není úplně dobrou zprávou pro naši dobu to, jak jsme očekávali rozbalení tajemného dopisu T. G. Masaryka. Doufání, že půjde o víc než historickou specialitu, nešlo přehlédnout. Naděje, jestli uslyšíme nějaké poselství či mravní poučení, které by se hodilo do časů, kdy na mravní poučení nezbývá čas nebo dost kuráže. Jak to dopadlo? Vlastně docela dobře.

V roce 2005 se na Národní archiv obrátil poslední tajemník Jana Masaryka Antonín Sum s tím, že chce dát státu poslední dopis TGM či cosi jako poslední slovo prezidenta Osvoboditele k národu. Sum připojil přání, aby k otevření došlo až za dvacet let, tedy v září 2025.

Událost měla nádech tajemství i dramatu. Auto s obálkou doprovodily do Lán dva policejní vozy s blikajícími majáčky, na místě přihlížel prezident a zástup historiků, rozhlas a televize zajistily přímý přenos.

Těžko říct, jak si oba Masarykové představovali dobu, kdy se bude dopis otvírat. S jistotou lze však říct, že nemohli nic tušit o Divadle Járy Cimrmana a jeho seminářích. Pro současníky bylo totiž těžké nevidět v pompézní události aspoň trochu právě to. K pultíku s dopisem napřed přistoupila archivářka určená pouze k otevření Sumovy obálky. Pak přistoupila dvojice z Národního archivu a Masarykova ústavu, která měla otevřít a přečíst samotný dopis. Dagmar Hájková, přední odbornice na TGM, však oznámila, že si vzala špatné brýle…