Český stát „uřízl“ trans lidem manželství a posílá jejich děti do právního vakua

Je jim čtyřicet plus, žijí v Praze a skoro dvacet let tvořili pár, který by bylo možné v klidu označit za „tradiční rodinu“. Třináct let byli manželé, vychovali tři děti, nejstarší z nich je čerstvě dospělé. Zhruba před šesti lety, začátkem covidové pandemie, se však tato rodina otřásla v základech. Oba rodiče s rozestupem asi roku a půl postupně dospěli k poznání, že jsou někým jiným, narodili se ve špatném těle a že je nutné s tím něco udělat. V podstatě si tedy „prohodili“ gender a museli tuto skutečnost vykomunikovat s dětmi.  

„Snažili jsme se čekat na správnou chvíli, až nebudou mít žádné zkoušky nebo jiný stres, ale taková chvíle nikdy není. Takže jsme to nakonec nevydrželi a řekli: pojďte, musíme si o něčem promluvit. Děti reagovaly hodně emotivně. Potřebovaly se s tím sžít a společně to probrat. Ale do pár dnů nám řekly, že jsou s tím srovnané,“ vypráví Alice, která se v páru narodila jako muž.  

Oba procházeli hormonální léčbou, a tedy i fyzickou proměnou, ale bez operace genitálií. Když tělesné změny začínaly být vidět, nejmladší dcera spontánně rozhodla, že se musejí pořádky v rodině změnit. „Přišla s tím, že takhle už to dál nejde. Rozhodla, že si prohodíme, kdo je máma a kdo táta, a že nás tak budou oslovovat. Zvykly si na to, překvapilo mě, jak dobře to pobraly,“ říká Alice a obratem dodává, že nikdo dnes samozřejmě nemůže vědět, zda to děti nějak neovlivní v dlouhodobém vývoji.

Manželé se snažili i přes velmi turbulentní momenty svazek udržet. Je zjevné, že se ocitli ve velmi specifické situaci: proměnou identity procházeli oba v rámci jednoho manželství – a jak už bylo řečeno, v podstatě si své genderové role v páru prohodili. Když procházel tranzicí první z nich (dnes Daniel, narozen jako žena), ještě se to dařilo. Ale když tranzici začala i Alice (rozená jako muž), postupně se ukázalo, že se s novou identitou změnila i jejich vztahová orientace. Daniel toužil žít s mužem a Alice se ženou. Paradoxně tak jejich partnerství fungovalo, dokud byli oba „ve špatném“ těle, ale jakmile se oba stali sami sebou, přestali být jako partneři kompatibilní.