Rath a povinnost skepse
V atmosféře všeobecného novinářského nadšení ze skvělé policejní práce si dovolím některé tzv. second thoughts. Už to slyším. Ano – zástáváte se Ratha, asi budete taky nějaký kmotr, napsal mi už včera jeden chytrák na Facebooku. Především se nikoho nezastávám, ale i kdybych se zastával, tak myšlení tohoto chytráka, se mi zdá snad nebezpečnější než existence samotných kmotrů a ukradených peněz.
Nyní tedy k dotazům, které si kladu a snad (jako jakýsi otravný šťoural) cítím povinnost si je klást. Proč policie v této zemi předvádí tak nevyrovnané výkony? Jak jí mám tedy potom věřit? Proč třeba čtyřicet dní nevyslechne přejetou paní, jen aby si ji kmotr Janoušek mohl koupit? A proč ve srovnání s tím nasadí na Ratha „stovku nejlepších profesionálů“? Když nasadí „stovku nejlepších profesionálů“ na Ratha, zbyde alespoň jediný profesionál třeba na vyšetření dvou set klientelistických změn v územním plánu hl. m. Prahy?
Proč mám najednou předpokládat, že česká policie, která zpatlá, na co sáhne, teď zrovna postupuje dobře? Je úlohou novináře budovat důvěru v policii před tím, než je možné její práci jakkoli posoudit? Státní zástupkyně drží přísné informační embargo, ale do médií už začaly selektivně pronikat informace z policejního spisu. Jak je to možné? Kdo je za to zodpovědný? Proč soud před lety rozhodl, že zločinci Srbovi se musí vrátit krabice s miliony?
Proč jedna krabice (pravděpodobně) propadne státu a druhá mu nepropadla? Je pravda, že Rathovi zmizela krabice na pět minut z dohledu? Kdo byl ten policejní spolupracovník v samém jádru zločinecké party? Byl to ten, kdo předal Rathovi krabici? Já tedy doufám (či chci věřit), že ne.
Aby bylo jasno – pokus o předražení veřejné zakázky je jasný. Mám však obavy, že advokáti budou mít dost silného střeliva. Aby se nám ten zlý muž ještě nevrátil.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
Mohlo by vás zajímat
Demonstrace Stojíme za kulturou
Stovky studentů uměleckých oborů a zástupců kultury ve středu na pražském Malostranském náměstí protestovaly proti plánovaným škrtům v rozpočtu ministerstva kultury. Akci Stojíme za kulturou! před jednáním poslanců o závěrečném, třetím čtení návrhu státní rozpočtu pro letošní rok svolali studenti uměleckých vysokých škol, kteří tu také vystoupili se svými projevy.
Den lidových krojů v Poslanecké sněmovně
Sněmovnu v úterý ovládl folklor. Několik desítek poslanců dorazilo do dolní parlamentní komory v lidových krojích ze svých regionů. Akce nazvaná Den lidových krojů se konala potřetí. Letos ji doprovází výstava lidových krojů i ze Slovenska, Polska a z Maďarska. Poslanci se sešli ve Dvoraně v jedné z vedlejších sněmovních budov, kde výstavu zahájili. Následně se vydali průvodem přes Malostranské náměstí a Sněmovní ulicí slavnostním vchodem do hlavní sněmovní budovy. V sálu Státních aktů pak vystoupily taneční soubory z Česka, Slovenska, Polska a Maďarska.
Předseda Sněmovny Tomio Okamura (SPD) se oblékl do kroje z Bystřice pod Hostýnem. Lidové kroje podle něho patří k národnímu dědictví. "I když je většina z nás už běžně nenosí, tak k nám prostě patří," řekl Okamura. Iniciátor Dne lidových krojů ve sněmovně, nynější předseda zahraničního výboru Radek Vondráček (ANO) podotkl, že letošní akce naplňuje motto Evropské unie o jednotě v růzností. "Naše kroje jsou symbolem našich kořenů, našich tradic naší identity," uvedl.
"Náš národ není velký počtem lidí, není velký rozlohou země. Ale jsme obří, co se týče rozmanitosti, kultury, tradic i krojů," řekl ministr kultury Ota Klempíř (za Motoristy), jenž dorazil v kyjovském kroji. Akce podle něho setřela rozdíly mezi koalicí a opozicí, což je stav, který by měl podle ministra vydržel déle než jedno odpoledne.
