Dlouho se zdálo, že svět vyhrává boj s AIDS. Než nastoupil Donald Trump

„Jako kdybych účinkovala v komedii,“ vzpomíná namibijská transžena Ruann na zkušenost, kterou před mnoha lety udělala s tamním státním zdravotnictvím. Sestry v nemocnici se jí kvůli jejímu ženskému zevnějšku smály, poukazovaly na její mužské genitálie, ostříhaly jí vlasy a nutily ji, aby se chovala jako muž. „Rozhodla jsem se, že už nikdy na žádnou státní kliniku nevstoupím,“ říká Ruann v dokumentu natočeném letos na jaře pro server Context financovaný Nadací Thomson Reuters.

Přístup ke zdravotní péči přesto úplně neztratila. Lidé jako ona se cítili vítaní a přijímaní na klinikách placených z americké rozvojové pomoci, které poskytovaly různé druhy ošetření, ale především léčbu a prevenci AIDS. V boji s nemocí, jíž dnes celosvětově trpí kolem 40 milionů lidí, z nichž loni 630 tisíc zemřelo, sehrávaly zásadní roli, což mohla využívat i Ruann. V Namibii postihuje AIDS tamní komunitu translidí nejvíc ze všech ohrožených skupin obyvatelstva. Až po ní následují homosexuální muži, drogově závislí a sexuální pracovníci.

Brány klinik financovaných z amerických peněz byly nejen v této konkrétní africké zemi otevřeny všem bez rozdílu. Kromě osvěty a kondomů nabízely zdarma i moderní antivirotika jak zdravým k preventivnímu užívání, tak i nakaženým k léčbě. A jako takové se staly trnem v oku americkým republikánům. Pod záminkou, že z peněz, které kliniky financují, jsou v rozporu s pravidly programu hrazeny interrupce (ve skutečnosti šlo jen o několik zákroků v Mosambiku, kde je interrupce legální), byl celý program pomoci uveden do stavu klinické smrti. Většina klinik, které v chudých zemích financoval, zavřela, zkušení pracovníci odešli.

Jenže moralizování proti viru HIV nepomůže. Přes nadějné zprávy z laboratoří vyvíjejících nové medikamenty mohou dosud klesající počty nakažených začít zase růst a boj s AIDS se může vrátit o celé roky zpět.