Režisér chodících hřbitovů

Když loni pražská Bold Gallery nabídla studentovi Akademie výtvarných umění Romanovi Košťálovi sólovou výstavu, raději nabídku konzultoval s vedením svého ateliéru. Soukromé síně se v poslední době soustředí na hledání co nejčerstvějších jmen, která chtějí dostat do povědomí – a tím i na trh. Pro sběratele jsou umělci a umělkyně, kteří za sebou mají zatím maximálně diplomovou práci, velkým lákadlem: jejich rané práce se dají sehnat levně a hlavně je vzrušující sledovat, kam se jejich kariéry rozvinou.

Jenže sedmadvacetiletý Košťál je na AVU teprve v pátém ročníku, diplomovat bude až v roce 2028 a studujícímu dosud Bold žádnou samostatnou výstavu neudělal. „Moc dobře vím, že to ještě není hotový,“ říká o vlastní tvorbě s nadhledem umělec, který výzvu navzdory pochybám přijal. Jeho aktuální výstava pojmenovaná Voyeur ve výsledku dokládá, že tuzemské výtvarné mládí zraje skutečně neobvykle rychle.

Strašně vtipná mrtvola

Narodil se v Ústí nad Labem a od dětství si přál, aby nedopadl jako jeho děda. Košťálova předka totiž rodiče přes zjevný umělecký talent poslali do továrny, kde strávil celý život a maloval jen do šuplíku. Před několika desítkami let málokdo věřil, že by se dalo uměním uživit. Malému Romanovi Košťálovi nicméně po dědečkovi zůstala nejen spousta obrazů, ale hlavně knihovna s odbornými publikacemi, nad nimiž si sám osvojoval základní výtvarné techniky.