Zkritizuj sám sebe
Zpráva z míst, kde se studenti zkoušejí proměnit ve spisovatele
Spousta lidí už by to dávno vzdala. Sbalila by tužky, papíry a laptop a tuhle místnost s tmavě šedivým kobercem a bílými stoly by opustila. Vztekle. Ublíženě. Gerald ale zůstává sedět: „Vy tomu rozumíte takhle? Tak to jsem to asi napsal špatně.“
Už čtvrt hodiny jeho spolužáci z Německého literárního institutu (DLL) v Lipsku v rámci semináře tvůrčího psaní kriticky posuzují jeho povídku “Objekt 658“. Vypráví se v ní o muži, který se kochá vším mrtvým a defektním: vytrhanýma nohama mrtvého hmyzu, dírou v těle panenky, která má jen jednu ruku, smrtí vlastní zlaté rybky. Když jednoho dne v tramvaji narazí na ženu, které chybějí dva prsty, je přesvědčený, že našel perfektní partnerku.
„V podstatě to není špatný nápad,“ říká jeden student. „Ale dopouštíš se strašné spousty klišé.“„Hlavní dialog se ti nepovedl,“ tvrdí druhý kolega. „Ty dvě postavy se přece vůbec neznají, a přesto mezi sebou mluví velmi důvěrným tónem.“
Po necelé hodině zdrcující posudky končí a Gerald je nanejvýš spokojený. Nikde jinde se nesetká s lidmi, kteří by se jeho texty zabývali tak podrobně, kriticky a s takovým zájmem. Přesto se po konci kritické debaty vnucuje otázka, jaký smysl má studium tvůrčího psaní v době, kdy je trh s knihami přesycen jako nikdy v historii (jen v Německu každý rok vychází bezmála sto tisíc titulů, v Česku je to sedmnáct tisíc). Produkují instituty, jako je DLL, kvalitní autory, nebo rozmnožují řady těch průměrných? A stojí za to, aby společnost do škol tohoto typu investovala? V těch otázkách se ozývají předsudky vycházející z romantického obrazu spisovatele, který se nemá čemu učit, protože se už jako génius narodil. Talent získat nejde, psaní si člověk nevybírá, naopak psaní si vybírá člověka. Jak ale dosvědčují literární ocenění mnoha studentů DLL i zájem úspěšných spisovatelů, kteří tady přednášejí, tato teze nemusí být vyčerpávající.
A neplatí to jen v Německu. V České republice by se dala se státním Německým literárním institutem srovnat soukromá Literární akademie – Vyšší odborná škola Josefa Škvoreckého, která sídlí v Praze (tvůrčí psaní se sice vyučuje třeba i na JAMU nebo FAMU, ale tam se výuka zaměřuje na divadlo nebo scenáristiku). Ani tady se nikdo netrápí otázkou, jaký to má smysl. Literární akademie je prostě praktickou přípravou na životní cestu, k níž je nutná schopnost výborně formulovat, hledat originální témata i způsob vyprávění, opracovávat vlastní styl, jazyk i osobnost. Ať už ze zdejších studentů jednou vyrostou prozaici, básníci, dramatici, scenáristi, kritici, redaktoři nebo třeba pracovníci PR agentur.
Celý článek najdete v Respektu 28/2010
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
Mohlo by vás zajímat
Demonstrace Stojíme za kulturou
Stovky studentů uměleckých oborů a zástupců kultury ve středu na pražském Malostranském náměstí protestovaly proti plánovaným škrtům v rozpočtu ministerstva kultury. Akci Stojíme za kulturou! před jednáním poslanců o závěrečném, třetím čtení návrhu státní rozpočtu pro letošní rok svolali studenti uměleckých vysokých škol, kteří tu také vystoupili se svými projevy.
Den lidových krojů v Poslanecké sněmovně
Sněmovnu v úterý ovládl folklor. Několik desítek poslanců dorazilo do dolní parlamentní komory v lidových krojích ze svých regionů. Akce nazvaná Den lidových krojů se konala potřetí. Letos ji doprovází výstava lidových krojů i ze Slovenska, Polska a z Maďarska. Poslanci se sešli ve Dvoraně v jedné z vedlejších sněmovních budov, kde výstavu zahájili. Následně se vydali průvodem přes Malostranské náměstí a Sněmovní ulicí slavnostním vchodem do hlavní sněmovní budovy. V sálu Státních aktů pak vystoupily taneční soubory z Česka, Slovenska, Polska a Maďarska.
Předseda Sněmovny Tomio Okamura (SPD) se oblékl do kroje z Bystřice pod Hostýnem. Lidové kroje podle něho patří k národnímu dědictví. "I když je většina z nás už běžně nenosí, tak k nám prostě patří," řekl Okamura. Iniciátor Dne lidových krojů ve sněmovně, nynější předseda zahraničního výboru Radek Vondráček (ANO) podotkl, že letošní akce naplňuje motto Evropské unie o jednotě v růzností. "Naše kroje jsou symbolem našich kořenů, našich tradic naší identity," uvedl.
"Náš národ není velký počtem lidí, není velký rozlohou země. Ale jsme obří, co se týče rozmanitosti, kultury, tradic i krojů," řekl ministr kultury Ota Klempíř (za Motoristy), jenž dorazil v kyjovském kroji. Akce podle něho setřela rozdíly mezi koalicí a opozicí, což je stav, který by měl podle ministra vydržel déle než jedno odpoledne.
