Proč Okamura podporuje německé revizionisty?

Co nám od německých sousedů hrozí? Vůbec nic. Tedy pokud neuspějí ve volbách radikálové z AfD, na jejichž sjezdy jezdí předseda SPD Tomio Okamura. Je to vcelku paradox, že právě on rozehrál hysterickou kampaň proti pořádání Sudetoněmeckého sněmu v Brně a zejména pak osobně proti mluvčímu sudetských Němců Berndu Posseltovi.

AfD proti dekretům

Hlavní argument Okamury a dalších národovců je, že naši bývalí krajané zpochybňují okolnosti a výsledky 2. světové války a zároveň vystupují proti Benešovým dekretům. Přitom právě sudetští Němci se svými extremistickými kolegy zatočili. Velkou zásluhu na tom má zmiňovaný Posselt, v rozhovoru pro Respekt mimo jiné vysvětluje: „Když jsem prosadil změnu stanov Sudetoněmeckého krajanského sdružení, která z nich vyškrtla majetkové a územní nároky a byla schválena tříčtvrtinovou většinou, tak nás malá menšina léta stíhala žalobami. Těchto odpůrců, kteří pak vystoupili nebo jsme je vyloučili, bylo pár desítek, ale nadělali velký randál.“

SPD hledá i roky zpátky problematické výroky toho či onoho Němce z bývalých Sudet, aby dokázali jejich nebezpečnost. Můžeme také hledat. Podívejme se na AfD, kterou Okamura podporuje a o níž říká, že mají „společné hodnoty“. Před dvěma lety odmítla předsedkyně AfD Alice Weidel oslavovat konec 2. světové války. Vysvětlila to následujícím způsobem: „Samozřejmě jsem se rozhodla sama za sebe – bylo to osobní rozhodnutí – neúčastnit se z politických důvodů. Slavit porážku vlastní země s bývalou okupační mocností, u toho jsem nechtěla být – i vzhledem k útěku mého otce.“ Ano, její děda byl rovněž odsunutý (z Polska). Hlavní ale je, že ona vnímá konec války jako „porážku“ své země. Tohle by si demokratický německý politik neodvážil říct, protože by byl okamžitě řazen mezi stoupence nacismu.

Pokud jde o Benešovy dekrety, před pár lety bavorští poslanci za AfD vydali prohlášení: „Zemský sněm by měl vyzvat bavorskou zemskou vládu, aby prohloubila přátelské vztahy s Českou republikou. K tomu je nezbytné zrušení Benešových dekretů z roku 1945, které jsou v rozporu s mezinárodním právem a v České republice platí dodnes.“ Dále vyzvali, aby na českém území byly dvojjazyčné cedule a větší finanční pomoc české strany na společných projektech. Politička za AfD Gudrund Petzold vydala prohlášení: „S bolestí konstatujeme my, Alternativa pro Německo, že je stále realitou, že strašlivé vyhánějící dekrety, které se vysmívají mezinárodnímu právu, zejména Benešovy dekrety České a Slovenské republiky, stále platí.“

Žijeme v Česku, kde drtivá většina obyvatel volila komunistickou stranu, která vraždila, mučila, likvidovala lidské osudy, kulturu i přírodu. Víme, co způsobuje kolektivní šílenství. Nemáme na to zapomínat, ale asi neočekáváme, že to bude svět i mladším generacím předhazovat. Z Německa nám nehrozí návrat nacistů. Z Česka nám nehrozí návrat komunistů. Obě země si aktivně pěstují nové hrozby, které ale nepochybně vyplývají i z neřešené minulosti. Strany, jež dnes straší osmdesátiletými seniory, kteří zažili odsun, jsou tytéž, které tvrdí, že Rusko nikomu nehrozí a na Ukrajině se nic strašného neděje.

Politická hanba

Jeden z našich problémů je, že neumíme čelit stranám a politikům, kteří permanentně vyvolávají ve společnosti strach. To, že SPD rozjede kauzu „sudetští Němci“, není překvapivé. Je to extremistická strana, která nemá jiný program než šíření strachu a nenávisti. Fakt, že tomu asistuje hnutí ANO, je smutný doklad naší teze, že se budou víc a víc připodobňovat tomu, s kým vládnou. Tím, že dovolili vnést umělé téma na půdu parlamentu, povýšili volební projekt několika extremistů na celostátní téma. Přitom podle našich informací Andrej Babiš bavorskému premiérovi řekl, že se sněmem nemá vláda problém.

Opozice nehájí zájmy nacistů, jak tvrdí vládní politici, dokonce ani Němců, hájí zájmy nás. Chce dobré vztahy se sousedy, otevírá cestu ke smíření, které nás nic nestojí a jež nezamlčuje minulost. Naopak, znovu připomíná bolestivou historii, odpovědnost Němců za to, co dělali za války a naši za to, co jsme dělali po ní.

Smutné je, že hysterické strašení německými sousedy jsme už zažili. V roce 2002 bylo rovněž v předvolební kampani zneužito téma sudetských Němců, strašilo se zabavováním chalup, půdy, sněmovna přijímala usnesení – a co se stalo? Ano, nic. Vůbec nic. Po volbách všechny hrozby záhadně zmizely, strany už téma nepotřebovaly do kampaně. Jediný výsledek byl, že nemálo seniorů zůstalo vystrašených hrozbou nájezdu běsnících Němců. Hanba. Tehdy i dnes.