Jak je důležité míti Špidlu

Bývalý ministr, premiér a eurokomisař Vladimír Špidla minulý týden na Svátek práce představil oficiálně projekt, který výmluvně nazval Nová sociální demokracie. Ta stará se totiž podle něho a jeho kolegů odvrátila od věrných straníků, svých voličů a byla v loňských volbách ochotna kolaborovat s komunisty pod hlavičkou hnutí Stačilo!. Proto založil novou stranu, kterou už sice asi nepovede, v současné době však napíná všechny síly, aby napomohl jejímu startu. 

Minulý pátek jsem na setkání věnující se vzniku nové strany zašel – a pokud bych si měl tipnout, jaký bude její osud, vsadil bych na to, že volebně úspěšný subjekt to asi nebude. Tradice sociální demokracie sice teoreticky dává smysl a má i po proměně dělnické třídy a vydobytí mnoha sociálních práv důvod k existenci. Avšak lidé, kteří se k této tradici hlásí, nejsou na první pohled uzpůsobeni moderní podobě politického boje – nejsou to polarizující osobnosti s jasně definovaným nepřítelem ani energetičtí lídři se silným charisma. 

Sám vznik Nové sociální demokracie tak není pro politickou budoucnost Česka příliš důležitou zprávou. Přesto mě na první pohled či spíše první poslech zaujala formulace myšlenek, kterých je Vladimír Špidla v pětasedmdesáti letech schopen. Samozřejmě se za poslední roky našla spousta levicově smýšlejících politiků, ale nikdo z nich nezní v politice tak autenticky. Neopakuje fráze, ale prezentuje vlastní myšlenky, argumentuje, proč mu současný systém přijde nespravedlivý – aniž by ho to musel učit nějaký mediální kouč.