Nepostradatelný pan Roman

Dokázal přesvědčit pět premiérů, že jeho představy o energetickém a ekonomickém směřování této země jsou správné. Během osmi let hvězdné kariéry prosadil všechny své vize a doba jeho šéfování přinesla zdejší největší firmě, společnosti ČEZ, stamiliardové zisky. A také sporné stamiliardové investice, které podnik dostaly do potíží. Dnes je bývalý šéf ČEZ Martin Roman policejně vyšetřován, stojí mimo veřejnou pozornost, nicméně jeho vliv trvá. A je spojován především s hádankou, proč se současná vláda škrtů chystá urychleně rozhodnout o dostavbě Jaderné elektrárny Temelín, když přitom v tuto chvíli nikdo neví, kde na to vzít peníze a jestli další dva bloky budeme vůbec potřebovat. Přesto projekt za pět set miliard spěchá k realizaci. Člověk nemusí být příznivcem konspiračních teorií, aby ho popadla zvědavost, jaká síla za tím spěchem stojí. Jedním z otců myšlenky dostavět Temelín je Martin Roman. Jestli něco může poodhalit cestu k mocným v zákulisí, je to jeho příběh.

Zpět ke knihám, děti!

Řekněme si rovnou, že v proudu miliard tekoucích skrze společnost ČEZ v nejasných a logiku postrádajících operacích je Temelín jen tou největší a nejviditelnější částí. Z pohledu odpovědného správce veřejného majetku nemůže být vysvětlitelný ani třeba nákup fotovoltaických elektráren skupovaných společností ČEZ před dvěma lety za překvapivě vysoké ceny od anonymních akciovek. Nebo devadesátimiliardová investice v zahraničí, odkud se zatím do pokladny energetického gigantu vrátila jen desetina a osud zbytku se nerýsuje ani trochu dobře. Stejně tak vzbuzují podezření složité obchody mezi ČEZ a druhou nejmocnější tuzemskou energetickou firmou EPH. (Za příklad může sloužit společná investice obou firem do německých dolů Mibrag, v níž tím, kdo platil, byl hlavně ČEZ a tím, kdo podnik nakonec získal, byla firma EPH.)

Výčet těch nelogických akcí by mohl pokračovat, jedno ale mají všechny společné: vznikly za šéfování Martina Romana a on se také k jejich autorství vždy hlásil. Jisté však zdaleka není, že všechny projekty dokázal prosadit sám. Pátrání po tom, kdo mu pomáhal, může vést k pomyslnému „stolu mocných“, u kterého se nyní rozhoduje o budoucnosti největšího ekonomického projektu české historie.

Jistou překážkou v pátrání je, že Martin Roman nemá čas na osobní schůzku a trvá na dopisování přes e-mail. „Většinu času i peněz mi dnes spolyká projekt, kterým chceme vrátit české děti zpět ke knihám,“ vysvětluje někdejší energetický boss důvod svého zaneprázdnění. Roman je nicméně stále především předsedou dozorčí rady společnosti ČEZ, orgánu, jenž by měl být převodovou pákou politických rozhodnutí směrem do společnosti a který schvaluje všechny významnější projekty firmy. Je tedy nutné příběh odhalující dění za kulisami úspěšného a bohatého kolosu složit i přes vyhýbavost hlavního aktéra.