Společný čas ničím nenahradíš. Jak vypadá výprava, na níž se otcové učí, jak chválit syny a přijmout, že z dcer se stávají ženy

Liga otevřených mužů (LOM) už léta pořádá speciální vícedenní výpravy, na něž se vydávají zvlášť otcové synů a otcové dcer. Pro mnohé z nich je to poprvé, kdy stráví čas jen spolu, bez dalších členů rodiny. Zároveň jsou přitom obklopeni dalšími rodinnými dvojicemi, aby viděli, „jak to chodí jinde“. Skupiny do přírody vyrážejí pod vedením zástupce ředitele LOM a otce dvou již odrostlých dcer Lukáše Talpy nebo psychoterapeuta Martina Galbavého, který má kromě dvou malých dcer také devatenáctiletého syna.  

Kde se ve vás vzala chuť pořádat kurzy v podobě společných výprav otců a jejich dětí? Na výlet může přece každý své dítě vzít i sám. V čem je tady ta přidaná hodnota?

Martin Galbavý: Je v tom, že jich jede víc. Když otec vezme svého syna na výlet, je to určitě také bezva, ale když s nimi jede dalších osm devět dvojic, mohou vidět, jak to funguje jinde. Otec tam zažije něco i s ostatními syny a naopak syn s ostatními otci. A někdy syn zjistí, že jeho otec není „debil“, ale že je to normální táta jako ostatní. A naopak táta zjistí, že jeho syn není pubertální fracek, který má jako jediný blbé nápady, ale že ti ostatní kluci to mají podobně.

Lukáš Talpa: Já bohužel poměrně často zažívám, že jsou tátové poprvé sami s dcerou na výletě, bez zbytku rodiny. V tom je to výjimečné. A jak říkal Martin, důležitá je možnost sdílet – tátové sdílejí, jaké je být otcem dcery, holky to zase sdílejí mezi sebou a také mají možnost mluvit s jiným tátou. Prozradím jednu aktivitu, kdy holky mají možnost povídat si o svých otcích, zatímco ostatní tátové poslouchají. Jsou rozděleni na skupiny, takže dcera tam nikdy nemá toho svého tátu. Je vždycky velmi silné, když dospělí slyší, co se dcerám líbí na jejich otcích nebo co by od nich třeba nikdy nechtěly slyšet. Myslím, že je přirozenější takové věci přijmout od někoho jiného než od vlastního dítěte.