Rušit obstrukce ve sněmovně? A co když bude třeba bránit veřejnoprávní média?

Sedmadvacetiletá místopředsedkyně pirátského klubu Kateřina Stojanová se připravuje na své první volební období ve funkci poslankyně. Na rozdíl od jiných nováčků ji nezdržuje poznávání labyrintu v podobě nekončících chodeb a schodišť ve sněmovně. Dobře budovu zná. Jako asistentka končící stranické kolegyně Kláry Kocmanové v ní pracovala rok.

V útulné místnosti, kterou společně sdílely, teď nové tváři rodící se opozice předává její bývalá šéfka agendu. „V první řadě asi studentské granty, které jsme spolu řešily,“ říká Klára Kocmanová a postupně přidává další výčet úkolů. Doufá, že v rozdělané práci bude její mladší kolegyně pokračovat.

Během zhruba půl hodiny jí končící poslankyně kromě rad předává i kontakty. Při psaní e-mailu na jednoho z úředníků dodává s povzdechem: „Chtěli jsme se sejít, ale nestihli jsme to, sněmovna byla ke konci trochu nepředvídatelná.“ Naráží tím na opoziční obstrukce, které s koncem volebního období a zároveň začátkem kampaně opět zintenzivněly. Neefektivní, nepředvídatelné a často i noční jednání však provázelo minulé období po celé čtyři roky. I z tohoto důvodu se Kocmanová rozhodla mandát neobhajovat. Ještě před odchodem se s kolegy pokusila sněmovnu zmodernizovat a změnit třicet let starý jednací řád – marně.

Navázat na její snahu, aby byla dolní komora přístupnější nejen rodičům a pečujícím, by chtěla i Kateřina Stojanová. „Aby sněmovna jednala efektivně, přinášela výsledky a nemrhaly se peníze daňových poplatníků, kteří nás v podstatě živí.“ Zatímco vyjmenovává důvody pro změnu, její končící kolegyně přikyvuje. Věří, že tentokrát se úprava prosadit podaří. V opačném případě dostává od Kláry Kocmanové radu, aby se zaměřila alespoň na ústní dohody. Typově například, aby se mimořádné schůze pravidelně svolávaly na první úterý v měsíci.