Zdena Salivarová inspirovala vlnu české literatury psanou ženami. I když si to někteří kritici nemyslí

Když zemře výjimečná žena, která za svého života stála po boku podobně výrazného muže, je vždy zajímavé sledovat, jakým způsobem je její osobnost a dílo rámováno v nekrolozích a vzpomínkových textech. V pondělí zemřela v Torontu spisovatelka a nakladatelka Zdena Škvorecká Salivarová, která prožila desítky let trvající láskyplný vztah se spisovatelem Josefem Škvoreckým, zároveň byla sama o sobě mimořádně výraznou osobností a umělkyní – a v jejich vztahu pak v mnoha směrech dokonce osobností vůdčí.

Přestože se jak v minulosti, tak občas ještě dnes píše o nakladatelství Sixty-Eight Publishers jako o projektu Josefa Škvoreckého, byla to právě Zdena Salivarová, kdo s myšlenkou přišel, realizoval ji a překonal úzkosti s projektem spojené.

Což víme mimo jiné proto, že to sám Škvorecký opakovaně zdůrazňoval: „(...) vidím tu holku samojedinou s osmnácti centy na kontě, ale s tou vírou, jak otevírá dopisy, balí, zapisuje, nosí na poštu, a v noci, když se budím se svou osobitou variantou exulantského snu, ukecává mě do klidu, po dobrém i zlém, sama asi také svírána úzkostí…“ A mluvil o tom nejen Škvorecký, ale i většina lidí, kteří s nakladatelstvím přišli do styku.

V několika příspěvcích se sice o Salivarové píše především jako „manželce Josefa Škvoreckého“ a je portrétována hlavně jako jeho životní souputnice, případně osudová láska, které věnoval své knihy („Zdeně, té holce, kterou jsem potkal v Praze“, jak zní věnování ze Škvoreckého Zbabělců).