Výstava týdne: Pánský klub, který ovlivnil dnešek – v GASK ožívá legendární seskupení 12/15 Pozdě, ale přece

Jubilejní dvoustou padesátou výstavu má za sebou Josef Vomáčka jako kurátor díky aktuálnímu projektu 12/15 Přece... připravenému pro kutnohorskou GASK. Jak už název napovídá, jde o ohlédnutí za tvorbou volného uměleckého seskupení 12/15 Pozdě, ale přece, jemuž kdysi Vomáčka dělal manažera. Což v roce 1987, kdy skupina vznikla, pochopitelně ještě nemělo nic společného s komerční stránkou věci, šlo čistě o domlouvání prostorů k výstavám a jejich organizaci. Ve stejném roce vznikli také o generaci mladší Tvrdohlaví, těm dělal manažera Václav Marhoul. A jak výstava v závěru na dobových fotkách ukazuje (plný je jich také doprovodný katalog), byla to doba hédonická, neboť na umění bylo tehdy zvykem vyrážet s velkým nadšením a davově, ať už se dělo kdekoli. Jako v případě vůbec prvního veřejného vystoupení 12/15 v zámecké jízdárně v Kolodějích, kam si během měsíce zašlo dnes neuvěřitelných 12 tisíc lidí.

Seskupením prošlo dvanáct umělců a stejně jako u Tvrdohlavých šlo o čistě mužský kolektiv. Jmenujme alespoň Kurta Gebauera, Michaela Rittsteina, Jiřího Sopka, Jiřího Načeradského a Ivana Kafku. Řada z nich se po revoluci vrhla na pedagogickou dráhu, a když jsem nyní procházel sály kutnohorské galerie, kde každému výtvarníkovi patří separátní prostor, přišlo mi, že leccos z jejich postmoderních postupů se propsalo nejen do tvorby umělců a umělkyň, kteří jim na školách prošli rukama – ale že právě tady někde můžeme hledat kořeny současné neuvěřitelně pestré výtvarné scény, jež často sice vůbec netuší, že nějací 12/15 někdy existovali, a přesto má k jejich rozvolněným formám i obsahům mnohem blíž, než bychom si dokázali před oněmi čtyřiceti lety představit.

Čtyři z členů seskupení dnes už bohužel nežijí. A neexistuje vlastně už ani ono seskupení, nepočítáme-li tedy příležitostná setkání, z nichž to poslední pod názvem 12/15 DNES proběhlo před osmi lety v Galerii moderního umění v Hradci Králové. Aktuální projekt v GASK nicméně dokládá, že skupinu s nezaměnitelným logem v podobě čtvrthodinkového výseku z ciferníku sice můžeme považovat za historický fenomén, ale s nepřehlédnutelně dobíhající životností. Stačí se podívat třeba na neutuchající, doslova živelnou produkci takového Rittsteina či Gebauera. Jak to v katalogu pěkně píše kurátor Josef Vomáčka: „Ono seskupení se dodnes ani nerozpadlo – přestalo se společně prostě jen vyskytovat.“ 

Výstava trvá už jen do 8. března, čili máte ještě pár týdnů šanci si v Kutné Hoře po jejím zhlédnutí úlevně říct: pozdě, ale přece.