Na sadomasochistické hůrce

Naposledy k sobě román Na větrné hůrce z roku 1847 poutal takovou pozornost, když vyšlo najevo, že jej pod mužským jménem Ellis Bell napsala žena. Emily Brontë se aktuálně nejen podle serveru Collider „otáčí v hrobě“ nad tím, co s jejím kanonickým dílem provedla režisérka Emerald Fennell. Její „Bouřlivé výšiny“, nejnovější adaptace gotického příběhu o zapovězené destruktivní lásce a pomstě mezi dívkou z dobré rodiny Catherine a jejím adoptivním bratrem nízkého původu, získaly přezdívku „film, který letos milujeme nenávidět“.

Dalo se očekávat, že snímek vzbudí silné reakce, protože do značné míry spíš ignoruje předlohu, kvůli níž se pořádají literární festivaly a podnikají poutní cesty do rodného domu autorky (a jejích sester). Už upoutávku zasypaly výtky kvůli moderním kostýmům, obsazení Jacoba Elordiho do postavy „cikána tmavé pleti“ či tónu evokujícímu erotický thriller Padesát odstínů šedi. Sama Fennell ostatně raději dala název do uvozovek. „Jsou to Bouřlivé výšiny, ale zároveň nejsou,“ řekla v rozhovoru pro Fandango. Knihu prý natočila tak, jak „si ji pamatuje, když ji četla ve čtrnácti“. Jako verzi, kde „chtěla, aby se stalo něco, co se nikdy nestalo“.

K radosti distributora kontroverze kolem „znesvěcení“ klasiky zafungovaly podle plánu. Vzbudily zvědavost, která se proměnila během valentinského víkendu ve vyprodaná kina. Už za čtyři dny si film intenzivně propagovaný jako sexuálním nábojem jiskřící osudová love story vydělal na svůj osmdesátimilionový rozpočet. Nebyly to nicméně páry, koho přitáhl do kin, ale hlavně ženy. Společnosti Warner Bros. tak zatím vychází naplánovaná strategie – je to právě ženské publikum, které ho enormně zajímá. „Bouřlivé výšiny“ jsou totiž pokusem navázat na úspěch Barbie, z níž se před třemi lety stal hit.

Byť snímky na první pohled nemohou být odlišnější, oba vycházejí ze známé kulturní komodity s již jistým, v tomto případně primárně ženským publikem. Zároveň jejich adaptace slibují výběrem feministických či nekonvenčních režisérek převracení norem spojených s ženskou identitou a s „ženským“ filmem. A tedy i jiný druh potěšení. Náhodné není ani obsazení Margot Robbie, která se načas stala Barbie v životní velikosti, do role Cathy navzdory tomu, že věkem předloze neodpovídá. Důležitější než věrnost původnímu románu je tu její viditelnost pro on-line generaci.