Nemůže se náhodou stát, že to bude dobrá vláda?

Jednání parlamentu o vyslovení důvěry vládě je podívaná, při které si může každý podle libosti pilovat svoje předsudky o politicích. Že Andrej Babiš bez uzardění lže? Samozřejmě. Stačí, aby na plénu sněmovny promluvil o dotacích pro Agrofert. Že opoziční politici neumějí vytknout Babišovi nic novějšího, než jak táhne republiku na východ? Ano, to tam bylo. Že mají Piráti sklony k trapnosti? Jistě, ale jejich nápad chodit ve sněmovně pozadu jako alegorie vládního programového zpátečnictví si z jejich voličů zapamatuje každý.

Letošní vyslovení důvěry trvalo rekordních 26 hodin, jakkoli bylo nade vší pochybnost jasné, že vláda důvěru dostane. Jak poznamenal politolog Radek Soběhart v ČT24, víc hodin jednání nabízí víc materiálu pro memy na sociální sítě, délka tedy neodráží obsah politiky, ale styl jejího prezentování.

Celý ten dlouhý čas byl spíš testem, jaké má nový parlament mentální nastavení. Jinak řečeno jaká osobní animozita panuje mezi koalicí a opozicí. To nejdůležitější se přitom odehrálo až nakonec, kdy delegáti koalice propásli šanci vylepšit si renomé i mimo tvrdé jádro svého elektorátu a bez ohledu na dohody odmítli jmenovat kandidáta STAN Víta Rakušana místopředsedou sněmovny.

Možná tahle nekončící potřeba pomsty byla z rozjezdu nové vlády to nejdůležitější, nikoli odříkávání ministrů a ministryň, kdy posluchače budily z letargie jen záhadné vzkazy. Třeba jako ten od ministra dopravy Ivana Bednárika, který zakončil promluvu o plánech na železnici poznámkou, že „elektrizace tratí je jediná smysluplná elektromobilita dneška“. Přitom nevíme, proč měl ministr potřebu říkat zrovna tohle v zemi, kde největší továrna na smysluplnost elektrických aut dost vsází, je v tom docela úspěšná.