Film týdne: Opravdu chceme to, po čem jsme vždy toužili? Nenápadná Mistryně má publikum na své straně

Nikdo v Česku netočí jako Bohdan Karásek. Režisér a scenárista, který až do svého debutu Karel, já a ty (2019) existoval na okraji tuzemské scény s amatérskými snímky, spojuje výrazový minimalismus s architekturou nenucených, intelektuálních až analytických, ale srozumitelných dialogů mezi postavami, které jsou v pohybu a neklidné. Někam jdou metaforicky i doslova, něco hledají, po něčem touží, ale často si nejsou jisté, co to vlastně je. Odpovědi nacházejí právě prostřednictvím plynoucích rozhovorů s kýmsi blízkým. V Karáskových filmech se nic neděje, a přesto se v nich odehraje to podstatné. Viděno v širších trendech má blízko k estetice i vyprávění subžánru mumblecore amerického nezávislého filmu nebo k ranému Richardu Linklaterovi. Sám se hlásí k odkazu francouzského režiséra každodennosti Érica Rohmera a svou metu v kinematografii pojmenoval pro časopis Cinepur v roce 2019 jako „zprávu o životě“.