Mimozemšťané u dvora

Cyklus Kultura skotského spisovatele Iaina M. Bankse se odehrává ve světě, kde lidstvo (nebo lépe řečeno jeho různé druhy) expandovalo do vesmíru a je sdružené ve společenství, které v mnohém připomíná politickou, sociální i sexuální hédonistickou utopii. Naše destruktivní a manipulátorské sklony se však stále ještě nepovedlo zcela překonat, a tak série nabízí zběsilou akci, zábavné postavy a ještě zábavnější „artefakty“ z našeho pohledu neskutečně vyspělé civilizace – třeba inteligentní mezihvězdné lodě s názvy jako Lepší než makat.

Přesto je Kultura na hony vzdálená běžným akčním space operám. Každá z Banksových knih je totiž napěchovaná ironií, sarkasmem a černým humorem… A především se zabývají morálními, s vtipem podanými problémy, intelektuálními výzvami, které s sebou přináší existence ve vesmíru, či způsoby, jakými nás formují ideály i traumata. Má tak mnohem blíže spíše ke knihám Ursuly K. Le Guin. A v tomto ohledu je Líc a rub prototypickým zástupcem série.

Banks v něm nabízí dva vzájemně se doplňující příběhy z planety, na které (pravděpodobně) dopad meteoru způsobil zánik velkého impéria a vypuknutí válek mezi nástupnickými státy. Hrdinkou prvního je doktorka Vosilla, která se stará o zdraví mladého krále Quience, jehož Haspid je lokální, hluboce feudální mocností, kde o všem rozhodují šlechtici a v otázkách pravdy se stále spoléhá na dogmata a útrpné právo. Druhým hrdinou je DeWar, osobní strážce protektora UrLeyna, známého královraha, který se snaží ve své zemi zavést cosi jako demokracii. Jak doktorka, tak tělesný strážce se pohybují u dvora svých vladařů a musejí se vypořádat s hrozbou spiknutí proti sobě samým i svým svěřencům.

Jen díky náznakům a vtipně použitým slovním obratům postupně zjišťujeme, že DeWar i Vosilla jsou mimozemšťané. Doktorka byla „bezpochyby z jiné Kultury“, zrušení večeře s odkazem na „zvláštní okolnosti“ je zase narážkou na to, jak se v Kultuře označují černé operace. V průběhu děje se nesetkají, ale je jasné, že kdysi to byli přátelé, kteří každý svým vlastním způsobem pokračují na dálku v intelektuálním sporu, jak by se měla vyspělá civilizace zachovat v kontaktu s civilizací na nižším stupni rozvoje. Banks přitom dává jasně najevo opovržení tím, jak lidstvo stále sklouzává k tendencím řešit problémy násilím bez ohledu na to, že jsou k dispozici i jiná řešení.