Když vládě nezáleží na lidech

Na čtyři a půl tisíce lidí pracuje v České televizi a Českém rozhlase. Jim všem minulý týden Tomio Okamura vzkázal, že vláda se rozhodla přijmout opatření, které sebere veřejnoprávním médiím až třetinu příjmů. To by podle vedení obou institucí znamenalo bankrot. Následně vládní politici oznámili, že to tak nemysleli a připraví jiný návrh. I ten má ale vzít oběma médiím peníze. A poté chce vláda prosadit další krok, který zruší koncesionářské poplatky úplně a financování převede pod státní rozpočet. Tedy pod kontrolu politiků.

Většinou se oprávněně mluví o tom, jak vládní záměry ohrozí nezávislost veřejnoprávních médií. Úplně však zmizela debata o lidech, kteří v nich pracují a kteří od vlády střídavě slyší: vezmeme, nevezmeme, vezmeme hodně, tak ne, vezmeme méně. Kabinet prokazuje naprosto nulovou úctu k lidem, kteří v rozhlase a televizi pracují. Pokud už politici nemají rádi novináře, tak budiž, ale tohle se týká i maskérek, řidičů, techniků, kameramanů, zvukařů… Ti všichni netuší, jestli je vládní zásahy nepřipraví o práci.

Stejná věc se týká kultury, kterou ohrožují nepředvídatelné škrty. Nikdo neví, s čím může počítat. Ministr prostě bez diskuse a bližšího vysvětlení oznámí: škrtáme příspěvky na ty či ony kulturní projekty, ale za slovem „příspěvky“ se skrývají lidé, kteří plní společenskou službu. Chystá se zhoršení podmínek pro nevládní organizace, opět si hodně lidí může rozmyslet, jestli v nich budou chtít dál pracovat a pomáhat lidem. Lije se špína mimo jiné na Člověka v tísni, kde pracují lidé pomáhající strádajícím v Česku i ve světě.