Dětem současnýho světa

Obvykle se nikdo dětí neptá, co by rády četly, zvlášť pokud jde o tak vznešenou disciplínu, jakou je poezie. Výběry z veršů sestavují literární historici s erudicí a odstupem – a není na tom nic špatného. Stejně jako to otočit: zeptat se dětí, o čem by si rády ve verších četly, a oslovit současné básníky a básnířky, aby se jejich přáními inspirovali. Tak postupovali spisovatelka a knižní redaktorka Olga Stehlíková společně s Petrem Gojdou, dramaturgem a režisérem Českého rozhlasu. Výsledkem je antologie Už žádný verše o zvířátkách, která se nedávno objevila v širším výběru Magnesie Litery. Obsahuje texty téměř čtyřiceti básníků a básnířek doplněné ilustracemi studujících z Fakulty designu a umění Ladislava Sutnara Západočeské univerzity v Plzni.

„Prosím, ať to není hloupé, ať to není hloupost, ať je to něco, co se opravdu dá číst, ať je to něco hodnotného, prosím,“ naléhal Tedík v anketě, kterou mezi šedesáti dětmi dvojice editorů budoucí antologie uspořádala, než oslovila konkrétní autory a autorky. Mohlo by se zdát, že šedesátka dětí není mnoho, ale v tomto případě se jednalo o harcovníky recitačních soutěží z Dismanova rozhlasového dětského souboru. A co si dismanče představuje pod slovem „hodnotného“? „Hodnotného znamená, aby to mohlo zároveň něco dodat do tvého života, a hodně zajímavého. Prostě nesmí to být nudný,“ vysvětloval editorům Tedík.

Pac-Man Zdeněk

Někteří z malých a mladých respondentů si přáli, aby vážná témata dneška zůstala stranou, jiní naopak toužili, aby propříště mohli recitovat o ADHD nebo o kácení stromů. Jednoduše „kolik dětí, tolik inspirací pro básnictvo“ tří generací.