Zastav se a zírej

Syn nám nabídl, abychom s ním jeli na vernisáž v podhůří Šumavy, přátelské setkání při příležitosti představení prvního vítězného díla soutěže Znamení a krajina s názvem 10 minut zírej. Moc rádi jsme přijali, bude to něco opravdu zvláštního – vernisáž v lese, umělecké dílo z přírodních materiálů, někde na mýtině, navíc si uděláme výlet.

Po převratu jsme s manželem byli jak utržení ze řetězu, v dalších 25 letech jsme procestovali půlku světa. Ale s blížící se osmdesátkou jezdíme už jen na krátké výlety po Čechách a Moravě. Cestujeme na blind a spíme, kde se nám zalíbí. Mimo exponované prázdniny vždy nějaký penzion najdeme. Dokonce na hradě jsme nocovali. Díky tomu zjišťujeme, jak je ta naše země krásná.  

Teď jsme s rodinou našeho syna jeli napřed do Krumlova. Byli jsme šťastni, že si užijeme už školou povinná vnoučata. Upekla jsem jablkový závin a velkou bábovku – nebude toho moc? Závin zmizel, než jsme dojeli do Krumlova, a bábovka beze zbytku druhý den k snídani. 

V Krumlově se shodou okolností právě konal Krumlovský vodácký maraton, mimořádná podívaná. Přes 900 plavidel všeho druhu (soudím dle čísla 900 u jednoho plavidla a hodiny trvajícího závodu), od kajaků, kánoí všeho druhu, po pramice, a dokonce paddleboardy se stojícími závodníky. Sjíždění jezů, občas se někdo „cvaknul“... Víc než 56 let našeho manželství jsme sami byli vodáci. Teď, když jsem si přečetla  souhrn  svých diagnóz z poslední hospitalizace, nestačila jsem se divit. To snad bych měla být už třikrát po smrti, ale stále občas vyjedeme.