Ačkoli to vzhledem k politické situaci nezní pravděpodobně, na letošním Měsíci autorského čtení, věnovaném exilu, vyprávěla palestinská spisovatelka Adania Shibli vtip. Muž nastoupí do autobusu a říká: „J-j-je-jeden l-lí-lístek.“ „D-d-dvě- e-eura,“ podá mu ho řidič. Po chvíli se objeví další pasažér: „Jednou až na konečnou.“ „Tady to máte.“ V tu chvíli se koktající muž rozčileně vrátí a osopí se na řidiče: „V-v-vy jste s-si z-ze mě d-d-dě-dělal l-l-le-legraci!“ Řidič se k němu spiklenecky nakloní: „N-ne, j-j-já j-jsem si d-dě-dělal l-l-le-legraci z n-n-ně-něho!“
Shibli je dnes zřejmě světově nejznámější palestinskou spisovatelkou a ta anekdota ji prý fascinuje už léta. Mohou ti, kteří jsou postiženi řečovou vadou, mluvit bezchybně, když prostě začnou druhé napodobovat? Je přípustné, aby si vadní dělali legraci z těch, kteří určují normy? Dá se vůbec z pozice koktajícího jakkoli podílet na diskurzu? Jednoduchá anekdota vyvolává složité otázky, a ty se stejně jako autorčina novinka Podružný detail vztahují hlavně k obtížnému soužití Palestinců s Izraelci.
Podružný detail neminuly nominace na Mezinárodní Bookerovu cenu nebo americkou Národní knižní cenu. Jenže to bylo v roce 2021, dva roky před útokem Hamásu ze 7. října 2023. Necelé dva týdny po něm se naopak konal největší světový knižní veletrh ve Frankfurtu. Shibli tam měla dostat cenu za německý překlad románu, k tomu už však nikdy nedošlo.
Ve vyostřené debatě, která se rozhořela, stáli na jedné straně ti, kteří říkali, že dávat cenu palestinské autorce čtrnáct dní po teroristickém útoku na Izrael je chucpe. Na druhé straně byla více než tisícovka autorů a intelektuálů, mezi nimi Ian McEwan či nositelky Nobelovy ceny Annie Ernaux nebo Olga Tokarczuk. V otevřeném dopise tvrdili, že právě teď více než kdy jindy má veletrh palestinským autorům dávat prostor, ne je umlčovat – literatura je tu totiž od toho, abychom těmito těžkými časy prošli se ctí. Dnes už bohužel víme, že se to nepodařilo. Zůstal jen román.
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
Mohlo by vás zajímat
Tajemství jeskyně Svážná studna
Ležím na břiše v úzké chodbičce, kde není možné se pohybovat jinak než plazením. Dno, strop i stěny stísněného prostoru jsou pokryté mazlavou hlínou, která při pomalém pohybu vpřed ulpívá na rukou i na oblečení. Nevím, jak daleko chodba pokračuje ani kam přesně vede, a ve světle čelovky před sebou vidím jen nohy kolegy plazícího se přede mnou. Z představy, že se nemůžu posadit ani otočit, se mi zrychluje tep a cítím lehkou paniku. Snažím se nemyslet na to, že se nacházíme desítky metrů pod zemí obklopeni ze všech stran hmotou. Jsme v srdci Moravského krasu v jeskyni jménem Svážná studna, která se před několika týdny stala dějištěm mediálního spektáklu: při průzkumu se tu zranil speleolog a jeho komplikované, zhruba dvacetihodinové vyprošťování pak v přímém přenosu sledovalo celé Česko.
