Dopisy

Poznámky z nemocnice

Respekt 13/2025

Se zájmem, ale i se smutkem jsem si přečetl článek paní spisovatelky Hůlové. Autorka v něm adoruje práci ve zdravotnictví, ale současně píše, že coby pacient vnímá náš zdravotnický systém jako „nelidský“; systém, v němž pacient chápe, že se na něj zdravotníci dívají jako na věc, a je tedy „nakonec vděčný, že mu věnují pozornost“. Dále píše, že „většina české populace se nemocnice panicky bojí“. 

Jako laik, který onemocní zřídka, bych výše uvedené vnímal jako poplašnou zprávu. Jistě, při nástupu do nemocnice bych měl určité obavy, ale šlo by o obavy ze svého onemocnění, zda bude vyléčitelné a s jakými komplikacemi v dalším životě musím počítat. Panicky bych se nebál nemocnice a lidí, kteří v ní pracují, protože vím, že svobodná volba lékaře je u nás zaručena, a já jsem si vybral to nemocniční zařízení, které mi bylo doporučeno a kterému věřím. Proto se také lidé nechávají například operovat v jiném městě než v tom, kde mají trvalé bydliště.