Proč sázka na Trumpa nevyšla

Hnutí ANO, SPD a další politické a mediální projekty stahují svou podporu Donaldu Trumpovi. Někteří se tváří, že mu ji nikdy nevyjadřovali. Třeba šéfka senátního klubu ANO Jana Mračková Vildumetzová v České televizi říkala, že se na sítích fotila s „Trumpovou“ rudou čepicí jen proto, že ji od někoho dostala. „Já si nemůžu vzít čepici, kterou mi někdo přiveze z Ameriky?“ opakovala. Andrej Babiš dnes o některých Trumpových krocích mluví jako o šílených. Ti, kdo nechtějí přiznat svůj omyl, naznačují, že americký prezident ještě ukáže, že to všechno dává „smysl“. 

Ono to ale smysl dává, protože Trump nenabízel plán na lepší Ameriku, či dokonce svět. Šel za svou vendetou. V tomto ohledu jeho kroky mají logiku. Sázet ale z evropské země na muže, kterého jeho životopisci dlouhodobě popisují tak, že „pomsta je pro něj něco jako kyslík“ a že neuznává klasickou formu jednání a dohody, protože, jak napsal komentátor The New York Times Jamelle Bouie, „musí existovat poražený, jinak by žádný Trump neexistoval“, byl absolutní nesmysl. V centru veškerého dění je on sám, místa v administrativě dostávají lidé třeba za to, že mají na stole jeho zlatou bustu. Trump nehledá spojence, ale vazaly. Přihlásit se k němu byl bláhový aktivismus lidí, kteří se vysmívají aktivistům. 

Základem politického populismu je, že se k ničemu otevřeně nehlásíte. Nesmíte riskovat, že za to budete muset jednou nést odpovědnost. Proto hnutí ANO tak podivně mlží kolem řady klíčových otázek. Karel Havlíček to vysvětlil Respektu jasně, když se jej kolega Filip Zelenka zeptal, kdy hnutí zveřejní předvolební program: „Proč bychom ho zveřejňovali? Abyste nás hned mohli kritizovat.“